Prohra se vztyčenou hlavou: Trpišovského parta po nevídaném kolapsu padla

Tenhle zápas měl úplně všechno a mohl se zařadit mezi pět největších duelů Slavie v éře Jindřicha Trpišovského. Červenobílí se však bohužel ani podvacáté v řadě tří bodů v Lize mistrů nedočkali. Ještě v 90. minutě sice drželi vedení 2:1, ale poté přišlo absolutní selhání. Přečtěte si komentář k tomuto utkání.

Foto: ČTK / CPA/ERBEN

Prohra se vztyčenou hlavou

Fandové Slavie byli před letošní premiérou v Lize mistrů hodně skeptičtí, přece jen sešívaní nevyhráli v pohárech už třináct utkání v řadě. Naposledy se radovali z triumfu dva roky zpět na půdě bulharského Ludogorce. Některá loňská utkání navíc přinesla ze strany týmu Jindřicha Trpišovského ustrašený výkon. To však nebyl případ včerejšího souboje. Domácím sice chybělo sedm borců, ale na jejich hře to vůbec nebylo znát.

Červenobílí vletěli do utkání ve velkém stylu a nebýt nepřesného zakončení Danijela Šturma, mohli vést už od první minuty 1:0. Mírně lepším týmem byli i po zbytek první půle, na čemž měla obrovskou zásluhu především precizní obrana dirigovaná famózním Davidem Zimou. Stopeři Vršovických v první půli snad neprohráli souboj a vytvářeli servis zbytku týmu, který ale v útočné fázi ukázal kromě skvělého pohybu také nadbytečnou zbrklost.

Získej bonus 1 000 Kč u Fortuny

foto: Fortuna

Slavia byla potrestána za statečnost

Vstup do druhé půle byl pro Slavii jako z hororu, když po intervenci videorozhodčího viděl červenou kartu Mikuláš Konečný. Ten nastoupil místo zraněného Zimy, jehož v první půli nepěkně prošlápl bývalý slávista Abdallah Sima. Trenér Trpišovský teď musí doufat, že se Zimův kotník brzy uzdraví, protože v posledních týdnech je ve formě, při níž by si šlo jen těžko představit jeho absenci v základní sestavě národního týmu.

Bohužel u Konečného se nejednalo o první selhání a asi je třeba začít si klást otázku, jestli jeho posunutí do prvního týmu nebylo uspěchané. Tyhle těžké zápasy jej mohou posunout, ale pokud v nich bude dělat podobné hrubky, může to mít pro jeho kariéru fatální následky.

Naštvání z červené ale příznivce sešívaných brzy opustilo. Danijel Šturm se krásně obtočil kolem strážce a ukázal, že jeho levačka umí kouzla – 1:0. Leckdo čekal, že se vršovičtí zatáhnou a budou bránit jednogólový náskok, ale ne, tohle byla jiná Slavia než v minulé sezoně. Nebojácná, běhavá a ofenzivní.

Slávisté sice od svého bývalého hráče Simy inkasovali, ale ani pak nepřestali hrát a vynikající Šturm je opět dostal do vedení. Běžela 88. minuta a leckdo čekal, že domácí už tři body nepustí, jenže v nastaveném čase přišel z jejich strany nevídaný kolaps. Je možné, že v tu chvíli už se měla parta okolo kapitána Michala Sadílka zatáhnout a zuby nehty uzdržovat výhru, ale po bitvě je každý generál. Kdyby červenobílí s podobným výkonem slavili tři body, všichni je oslavují. Proti Lens však byli potrestáni za svou statečnost.

Co bylo příčinou inkasovaných gólů? Při první brance nejprve Danijel Šturm nedostoupil centrujícího hráče a Tomáš Vlček byl v souboji s Florianem Thauvinem o krok později. Oba hráče však lze těžko vinit, po devadesáti minutách náročného boje už prostě neměli síly.

Horší to bylo u rozhodující branky, kde udělal obří minelu Tomáš Chorý, jenž chvíli předtím zbytečně seřval Šturma. Mnozí se nyní budou chtít po dvoumetrovém útočníkovi vozit, protože situaci mohl a měl řešit mnohem jednodušeji. Na druhou stranu mu příliš nepomohli ani spoluhráči, kteří ve dvou nabíhali do zavřeného prostoru. Jeden z nich mu mohl cuknout a nabídnout možnost na přihrávku. Celá situace jen poukázala na fakt, že sešívaní nebyli ani v tuto chvíli nastavení na ubránění remízy, ale chtěli tři body. Za to však přišel krutý trest.

Rozhodující brance předcházel ještě jeden zajímavý moment. Akci založil brankář hostů výkopem, při němž držel míč zhruba 1,5 metru mimo vápno. To ale extrémně nepřesný hlavní arbitr, jenž připomínal Pavlína Jirků v nejlepší formě, neřešil. Top moment sudího přišel pět minut před koncem zápasu, kdy udělil červenou kartu vedoucímu mužstva Slavie Stanislavu Vlčkovi. Tomu totiž, kdoví proč, vadilo, že sudí pustil do hry ošetřovaného hráče ve chvíli, kdy mohl utíkat sám na branku. Je však třeba zdůraznit, že rozhodčí Trpišovskému týmu zápas neprohrál.

U hlavního arbitra zápasu bych se ještě zastavil. Nejde tak ani o jeho výkon, ale o to, že je to Řek. Když se podíváme na tabulku koeficientu, je celkem zřejmé, že o klíčovou desátou příčku bojujeme právě my s Řeckem. Opravdu by nebylo možné brát na tohle při nasazovýní rozhodčích ohled?

Hodnocení hráčů Slavie

Červenobílí mohou být právem hrdí

Když se podíváme na včerejší sestavu Slavie, je skoro neuvěřitelné, že se tým dokázal prezentovat takhle dobrým výkonem. Vždyť kde byli tito hráči loni? Samuel Isife sbíral po příchodu z Vlašimi první ligové minuty v Dukle. Emmanuel Ayaosi byl na hraně sestavy v Karviné. Oskar Kubiak kopal druhou ligu v Polsku. Tomáš Vlček už rok laboroval s opakovanými zdravotními problémy a tak bychom mohli pokračovat. Včera večer tito borci velkou část zápasu přehrávali francouzského vicemistra.

Asi nejvíce mezi těmito fotbalisty vyčníval Ayaosi. Ten byl sice občas dost zbrklý, ale šlo o jeho první zápas na takové úrovni. Včera večer byl fantastický hlavně z běžeckého hlediska. Pokud tento výkon viděl Hicham El Guerrouj, musí být vděčný za to, že se 21letý Nigerijec nevěnuje běhu na 1500 metrů, ale fotbalu. Jinak by se totiž mohl jeho letitý světový rekord otřásat v základech.

Nejlepším ofenzivním fotbalistou sešívaných však byl Danijel Šturm. Jeho rychlost, krytí míče, načasování náběhu i střela (oběma nohama!!!) mají evropské parametry. Je až s podivem, že tento borec hrál ještě ve 24 letech druhou slovinskou ligu. Teď se bavíme o jeho dvou gólech, ale nebýt drobné teče jeho přímého kopu v nastaveném času, dost možná bychom jej oslavovali jako střelce hattricku.

Fanouškovský dovětek

Přiznám se, že jsem se na zápas ani moc netěšil. Řešil jsem nějaké zdravotní problémy a hodně práce. Jenže... Je to Slavia, tam tohle jako omluvenka ani náhodou nestačí. Leckdo by si řekl, že budu po podobném průběhu naštvaný, že jsem na zápas chodil, ale není to tak.

Naopak jsem šťastný, že jsem zase jednou viděl nebojácnou Slavii, která bojuje jako jeden muž a chce urvat vysněné vítězství v Lize mistrů. Jasně, pomyslná třešnička na dortu tomu chyběla a jsem z konečného výsledku smutný. Nicméně pokud bych měl vystihnout své pocity, z 20 % je to smutek a z 80 % hrdost. Jsem přesvědčený, že pokud podobné výkony kluci podají v dalších zápasech, výhra přijde, musí přijít.