Historický přehled vítězů Evropské ligy a Poháru UEFA

Evropská liga UEFA má skvělé jméno. Druhá nejprestižnější kontinentální pohárová soutěž v Evropě fanoušky baví skvělým fotbalem i působivými příběhy. O nečekané zvraty plné nervů a emocí zde opravdu není nouze. A své o tom ví i pamětníci jejího předchůdce, poháru UEFA. Pojďte se s námi ponořit do historie obou těchto ikonických fotbalových trofejí.

TABULKA VÍTĚZŮ
ČEŠI VE FINÁLE

Foto: ČTK / imago sportfotodienst / Alexandra Fechete

Finále Evropské ligy 2024/2025 Tottenham vs. Manchester United: souboj lodivodů s nelehkou pozicí

16. a 17. tým tabulky anglické Premier League ve finále Evropské ligy, to zní jako vtip. Ale není: Manchester United se v Bilbau už brzy utká s Tottenhamem v souboji týmů, které jinak zažívají příšernou sezonu.

Jen jeden z mančaftů dojde k vykoupení. To má podobu prestižní trofeje a ani to manažerovi vítězného týmu nemusí zachránit současné angažmá. Až tak špatně na tom oba kluby momentálně po sportovní stránce jsou.

Získat bonus zdarma za registraci u Fortuny můžete ZDE

Dominance Premier League se ukazuje v plné kráse. ČI chcete-li, v plné agonii. Tottenham totiž zažívá sezonu, na kterou budou chtít Yidos co nejrychleji zapomenout. Tedy pokud Ange Postecoglou nepozvedne se svým týmem nad hlavu trofej, na což příznivci Kohoutů čekají již od roku 2008. Na nic lepšího, než je zisk ligového poháru, pak Tottenham nedosáhl bolestivých 34 let.

A také Rúben Amorim, který před příchodem do Manchesteru zářil jako trenér Sportingu Lisabon, je pod obrovským tlakem. Ani zisk této trofeje by fanoušky United pravděpodobně úplně neuspokojil. Rudí Ďáblové totiž mají mnohem vyšší cíle, než se plácat na spodku ligové tabulky.

Vítanou odměnou by pro ně byl i postup do ligové fáze příštího ročníku Ligy mistrů, který na vítěze také čeká. To zase může ze spaní strašit chairmana United Jima Ratcliffa, ten totiž šetří, kde se dá, a vítězství v EL by údajně znamenalo mimo jiné i aktivaci lukrativní klauzule v podobě skokového navýšení platu středopolaře Casemira.

Finále Evropské ligy: časová osa a historie

Evropská liga ve fotbale začala psát svou historii v roce 2010, kdy se vyvinula z jejího předchůdce, poháru UEFA. Formálně je jeho pokračovatelem, a tak se historické statistiky počítají dohromady. Vítězem prvního ročníku EL se stalo madridské Atlético, které po prodloužení přetlačilo Fulham v poměru 2:1. Na úvodní branku Forlána z první půle brzy zareagoval vyrovnáním Simon Davies, v 116. minutě však strhl vedení na stranu Atletů opět uruguayský kanonýr.

V pořadí druhé finále rebrandované EL se odehrálo v irském Dublinu a bylo jinak čistě portugalské. André Villas-Boas, tehdy ještě velice mladý a nadějný fotbalový manažer, dokázal v defenzivně laděném zápase těsně vyzrát na svého protějška Domingose Pacienciu a jeho klub SC Braga, senzaci celého ročníku. O jedinou branku se postaral před poločasem Radamel Falcao. Z trofeje se radoval i český bek Tomáš Ujfaluši, který nastoupil v základní sestavě s číslem 17 a odehrál celé utkání.

Falcao se stal mužem utkání ve finále o rok později, kdy již v dresu Atlética vstřelil dva góly Athleticu Bilbao. Na konečných 3:0 pojistil Brazilec Diego, z trofeje se jako manažer radoval Diego Simeone.

Velké drama se konalo v roce 2013. Chelsea pod Rafou Benítezem zdolala ve finále 2:1 lisabonskou Benficu, v nastavení legendárně rozhodl Branislav Ivanović. Oslavit to mohl i legendární Petr Čech, který tehdy stál v brance Chelsea. Benfica to nezvládla ani o rok později, když podlehla na penalty Seville v nudném bezgólovém finálovém zápase.

FC Sevilla se následně radovala z nevídaného úspěchu, v dalších dvou ročnících totiž dokonala hattrick (3:2 proti Dnipru a 3:1 proti Liverpoolu). V roce 2016 se radoval Manchester United, rok poté opět Atleti.

Zajímavé finále se odehrálo v roce 2019, v londýnském derby Chelsea roznesla kanonýry z Arsenalu v poměru 4:1. Všech pět branek tehdy padlo v rozmezí 23 minut v druhé půli. Petr Čech opět odchytal celé finále, ačkoliv tentokrát byl na straně poražených. Podívejte se na video krasojízdy The Blues:

Covidové finále v roce 2020 ovládla opět Sevilla, které nestačil Inter Milán (3:2). Neobyčejně silný průběh pak mělo finále v roce 2011 mezi Villarrealem a Manchesterem United. Španělé šli do vedení díky Gerardovi Morenovi, po přestávce srovnal Edinson Cavani. Rozhodnout musely penalty. Všech 20 borců z pole proměnilo, a tak na sebe šli v 11. kole penalt gólmani. Argentinec Rulli svůj kop zvládl a poté legendárně vychytal Davida de Geu. Žlutá ponorka tak slavila vůbec první velkou trofej v historii klubu.

Penalty o vítězi rozhodovaly i v roce 2022. Hráči Eintrachtu Frankfurt mohli zvedl na hlavu trofej poté, co selhal Aaron Ramsey v dresu Rangers FC. A do třetice všeho dobrého i zlého, i v roce 2023 došlo na nervy drásající penaltovou loterii. Odnesl to José Mourinho, jehož AS Řím nestačil na stálici soutěže, spanělskou Sevillu FC.

Velkou českou stopu neslo finále Evropské ligy v roce 2024. Na straně poraženého Leverkusenu stál v bráně Matěj Kovář, z lavičky přišli v průběhu zápasu útočníci Patrik Schick a Adam Hložek. Prohru 3:0 však neodvrátili. Atalanta tak Bayeru pokazila finiš téměř perfektní sezony, ve které byl německý farmaceutický klub do té doby v soutěžním zápase neporažen a získal pod trenérem Xabi Alonsem senzační bundesligový titul.

Evropská liga: tabulka vítězů, přehled finále (historie včetně Poháru UEFA)

V tabulce si můžete prohlédnout historické výsledky finále Evropské ligy (od roku 2010) a Poháru UEFA (do roku 2009). Žádný český tým se do finále zatím nedostal. Nejblíže pak bylo pražské trio Sparta, Slavia, Bohemians.

Tyto tři týmy si zahrály alespoň semifinále, ačkoliv jejich účasti mezi poslední čtyřkou už jsou poněkud vousaté. Ten poslední, sešívaný, se udál v sezoně 95/96, na tažení Sparty a Bohemky bychom museli v čase vycestovat až do první poloviny let osmdesátých.

Historický přehled vítězů Ligy mistrů UEFA

Podívejte se s námi níže i na některá slavná finále předchůdce Evropské ligy, Poháru UEFA. Do roku 1997 se hrál finálový dvojzápas, od sezony 1997/98 se pak finále hraje na jeden zápas, a to až na výjimky na neutrální půdě.

Pouze dvakrát se stalo, že do finále tohoto poháru postoupil tým, který hraje domácí zápasy na stadionu, kam bylo finále původně přiděleno. V roce 2002 toho dokázal využít Feyenoord. Naopak Sporting Lisabon své domácí finále v roce 2005 nezvládl.

První italské finále se muselo hrát v tuplovaném azylu: Juventus vs. Fiorentina 1989/1990

Poněkud netradiční scénář měl finálový dvojzápas v sezoně 1989/90. Do finále Poháru UEFA se poprvé probojovaly dva italské týmy. Rivalita mezi Juve a Violou tehdy napsala důležitou kapitolu. Finále mělo i českou stopu, za Fiorentinu si zahrál Luboš Kubík, který tvořil středovou dvojici s Brazilcem Dungou.

Radovala se Stará dáma, Viole k trofeji pomoci nedokázal ani Baggio, který se ve finálovém dvojutkání gólově neprosadil. Po úvodní výhře 3:1, tehdy ještě na starém "olympijském" stadionu v Turíně, následovala bezbranková remíza v Avellinu, tedy na jihu v oblasti Kampánie. Tam se zápas musel odehrál za trest. To vše kvůli výtržnostem, které ztropili tifosi v semifinále Viola vs. Werder Brémy. Aby to nebylo jednoduché, semifinále se zase hrálo v Perugii, kde měla Fiorentina pro tuto sezonu sjednaný azyl.

V devadesátých letech zažívaly italské týmy žně. Mezi lety 1989 a 1999 se ze zisku Poháru UEFA radovaly týmy z apeninského poloostrova hned osmkrát:

• 3× Inter Milán
• 2× Juventus
• 2× Parma
• 1× Neapol

Jízda Alavésu do finále v roce 2000/2001 skončila divokou přestřelkou

Deportivo Alavés je baskický klub z města Vitoria-Gasteiz, v posledních letech jsme zvyklí ho vídat spíše ve druhé španělské lize, či na chvostu LaLigy. V sezoně 2000/2001 se jim však povedlo neuvěřitelné tažení Evropou, které se zastavilo až ve finále Poháru UEFA. Postupně v KO soubojích vyřadili tyto protivníky:

• Gaziantepspor
• Lillestrrøm
• Rosenborg Trondheim
• Inter Milán
• Rayo Vallecano
• Kaiserslautern

Stopku tomuto příběhu vystavil až Liverpool. Zahráli si také Šmicer a Berger, oba nastoupili v průběhu druhého poločasu a sehráli důležitou roli v neuvěřitelné přestřelce, která skončila vítězstvím Liverpoolu 5:4 v prodloužení. Reds vstoupili do zápasu lépe, Alavés museli dotahovat.

V 88. minutě vyrovnával Jordi Cruyff na 4:4 a uvrhl španělské fanoušky na Westfalenstadionu v Dortmundu do extáze. Ta vydržela až do 116. minuty, kdy do vlastní brány míč hlavou nešťastně poslal po standardce Garyho McAllistera nynější prezident Girony, někdejší pravý bek Delfí Geli.

Sven-Göran Eriksson a zázrak z Göteborgu

Švédská liga v současné době rozhodně nepatří k těm nejlepším evropským fotbalovým soutěžím a ani historicky to nikdy neplatilo. Přesto se našel tým ze země tří korunek, který dokázal Pohár UEFA opanovat hned dvakrát. IFK Göteborg se může jako jediný švédský klub chlubit ziskem jakékoliv evropské pohárové trofeje.

Poprvé se to týmu povedlo pod vedením legendárního kouče Erikssona. Klub přitom ve vítězné sezoně 1982/83 nebyl daleko od bankrotu a dokonce si na cestu do Valencie ve čtvrtfinále musel vzít půjčku. Po výhrách 1:0 na domácím Ullevi a 3:0 v Hamburku bylo o vítězi jasno.

Historický úspěch pak dokázal IFK ještě jednou zopakovat, a to v roce 1987. Tehdy mu v cestě stál skotský soupeř Dundee United. Doma Švédi zvítězili těsně 1:0, v Tannadice Parku pak uhráli vítěznou remízu 1:1.

Ptáte, se jak je možné, že klub z této země dokázal dvakrát vyhrát Pohár UEFA? Odpovědí je mix faktorů: trenérská genialita Erikssona (první vítězství), výborný herní systém, obecně skvělé vedení klubu, jinak tehdy fungoval i koeficient...

Tvrdé severské podmínky soupeřům také moc nevyhovovaly. Peníze navíc v 80. letech ve fotbale ještě nehrály tak zásadní roli. Dnes už je něco takového stěží opakovatelné, ačkoliv norské Bodø/Glimt se v roce 2025 dostalo do semifinále Evropské ligy a švédský Djurgårdens IF tento skvělý skandinávský úspěch podtrhl postupem do stejné fáze Konferenční ligy.

Češi ve finále Evropské ligy UEFA a Poháru UEFA

Níže uvádíme výčet fotbalistů, kteří se alespoň objevili v zápasové nominaci některé z finálových utkání Evropské ligy či Poháru UEFA.

• 2024: Matěj Kovář (základní sestava), Patrik Schick, Adam Hložek (oba nastoupili z lavičky jako střídající hráči) v dresu poraženého Leverkusenu
• 2020: Tomáš Vaclík, celý zápas jako náhradník (Sevilla FC, vítěz)
• 2019: Petr Čech odchytal celý zápas v dresu Arsenalu (porážka 1:4 proti Chelsea)
• 2015: Jan Laštůvka, celý zápas jako náhradník (Dnipro, poražený finalista)
• 2013: Petr Čech, odchytal celý zápas v dresu Chelsea, vítěz
• 2010: Tomáš Ujfaluši za Atlético de Madrid, odehrál celé utkání, vítěz
• 2008: Radek Šírl, odehrál celé utkání v dresu Zenitu Petrohrad vítěz
• 2002: Jan Koller a Tomáš Rosický za Borussi Dortmund, oba odehráli celé utkání, odešli jako poražení finalisté, Koller dal branku
• 2001: Vladimír Šmicer a Patrik Berger, oba šli na hřiště v 2. poločase jako náhradníci, vítězové v dresu Liverpoolu
• 1997: Jiří Němec, oba zápasy za Schalke proti Interu v základu, vítěz
• 1990: Luboš Kubík, nastoupil v základu Fiorentiny v 1. zápase, střídán v poločase, poražený finalista