Co byl Pohár vítězů pohárů? Hrací systém, historie, vítězové, česká stopa

Pohár vítězů pohárů (PVP) patřil po čtyři desetiletí k nejsledovanějším evropským fotbalovým soutěžím. Pojďme si připomenout jeho historii, všechny vítěze a zjistit, jak si v něm vedly české i československé kluby.

Foto: ČTK / AP / Stinellis Domenico

Co v článku najdete:

• Zrození legendy a její tichý konec
• Vítězové PVP a prokletí obhajoby
• České kluby a historický triumf Slovanu
• Zajímavosti a kuriozity

Pohár vítězů pohárů: Zrození legendy a její tichý konec

Soutěž vznikla v roce 1960 s jasným cílem: postavit proti sobě vítěze národních pohárů členských zemí UEFA. Hrálo se atraktivním vyřazovacím systémem doma–venku, přičemž finále hostil předem určený neutrální stadion. Dlouhé roky byla soutěž vnímána jako druhá nejprestižnější hned po PMEZ (pozdější Lize mistrů). Vítěz se navíc pravidelně utkával s králem Ligy mistrů o evropský Superpohár.

Zlom ale přišel na konci 90. let. S rozšiřováním Ligy mistrů, kam začaly proudit i týmy z druhých či třetích míst elitních lig, začal PVP masivně ztrácet na kvalitě i diváckém zájmu. Ti nejlepší zkrátka mířili do Champions League. Po ročníku 1998/99 byla proto soutěž zrušena a sjednocena s Pohárem UEFA (dnešní Evropská liga).

Klikněte ZDE a vsaďte si s bonusem na fotbal

Vítězové PVP: Prokletí obhajoby a Fergusonova senzace

Když se podíváme na listinu vítězů, nejčastěji na ní najdeme zástupce Anglie (8 titulů) a Španělska či Itálie (shodně 7). Londýn je s pěti triumfy historicky nejúspěšnějším městem soutěže. Neuvěřitelnou raritou PVP ovšem bylo, že se žádnému týmu nikdy nepodařilo trofej obhájit, přestože hned osm vítězů postoupilo v následující sezoně znovu až do finále.

Historie PVP zná také několik překvapivých vítězů. Můžeme mezi ně řadit Magdeburg, Dinamo Tbilisi, Mechelen nebo Slovan Bratislava. Asi největší šok však ve finále ročníku 1982/83 připravil Aberdeen, jenž pod vedením Alexe Fergusona zdolal po prodloužení Real Madrid.

České kluby v PVP: Historický triumf Slovanu a semifinálové jízdy

Stopa českého a slovenského fotbalu v PVP je nesmazatelná. Zlatým písmem se do historie zapsal rok 1969, kdy bratislavský Slovan slavně porazil ve finále Barcelonu 3:2. Jedná se o první triumf východoevropského klubu v soutěži a zároveň jediný pohárový zářez československého týmu vůbec.

České kluby se ale také nemají za co stydět. Hned třikrát se tuzemský zástupce dokázal probojovat až mezi nejlepší čtyři celky Evropy – do semifinále se dostala Sparta (1973), Baník Ostrava (1979) i Dukla Praha (1986). Velmi solidní čtvrtfinále uhrála v éře samostatné ČR i pražská Slavia (1998).

Zajímavosti a kuriozity: Zvláštní losy i slavný Nedvědův gól

Dlouhá historie Poháru vítězů pohárů s sebou přinesla i řadu specifik a nestandardních situací, na které se dnes už trochu zapomíná. Zde je několik těch nejzajímavějších momentů z fungování tohoto turnaje:

• Geopolitika zasahuje do fotbalu: V ročníku 1968/69 proběhlo kvůli srpnové okupaci Československa zcela nové rozlosování 1. kola. UEFA tehdy účelově rozdělila týmy tak, aby kluby ze Západu hrály proti sobě a kluby z Východu rovněž proti sobě. Pět východoevropských týmů následně na protest z poháru odstoupilo. Paradoxy osudu nakonec tento ročník vyhrál právě československý zástupce.
• Anglický zákaz: Po tragédii na stadionu Heysel v roce 1985 dostaly anglické kluby pětiletý plošný zákaz startu v evropských pohárech. Soutěže se tak v druhé půlce 80. let nemohly zúčastnit týmy jako Manchester United, Everton nebo Liverpool.
• Absurdita posledního ročníku: V sezoně 1998/99 se nizozemským zástupcem v PVP stal SC Heerenveen, ačkoliv v domácím poháru vypadl už v semifinále. Důvodem bylo, že oba finalisté (Ajax a PSV Eindhoven) si díky výbornému umístění v lize vybojovali lukrativnější vstupenku přímo do rozšířené Ligy mistrů.
• Česká vítězná stopa: Jediným českým vítězem Poháru vítězů pohárů je Pavel Nedvěd, jenž v posledním finále této soutěže (1999) dokonce vstřelil vítěznou branku. Finálové utkání si zahrál také Antonín Panenka, jehož Rapid Vídeň roku 1985 nestačil na Everton.