Zpět v čase: Stříbrní hrdinové - Československo ve finále MS

V naší rubrice Zpět v čase si připomínáme slavné nebo kuriózní momenty z fotbalového světa. Tentokrát si připomeneme jeden z nejslavnějších dnů československé fotbalové historie. Národní tým totiž 10. června 1934 nastoupil ve finále Mistrovství světa proti Itálii.

Foto: ČTK / ČTK

Finále MS 1934: Čechoslováci sahali na titul

V roce 1934 se uskutečnil teprve druhá světový šampionát. Ten první se konal v Urugayi a titul zde získal domácí tým. Druhou edici turnaje hostila Itálie, která i s rostoucím vlivem Benita Mussoliniho měla ambice na titul. Poslední překážkou v cestě jí byl tým Československa. Více už na následujících řádcích.

Vsaďte si si na kvalifikaci o MS 2026 ZDE

Trnitá cesta do finále

Pojďme ale pěkně postupně. Cesta do finále totiž byla pořádně komplikovaná. Na finálovém turnaji bylo 16 týmů a systém byl jednoduchý. Mančafty byly rozlosovány do pavouku a v případě porážky jely domů. Žádná možnost opravy neexistovala.

Československo - Rumunsko 2:1

V prvním utkání se Čechoslováci střetli s Rumuny a byli jasnými favority zápasu. Soupeř jim však způsobil větší komplikace, než se čekalo a po půli vedl 1:0. Náš tým však díky brankám Antonína Puče a Oldřicha Nejedlého otočil skóre a vyhrál 2:1. „Dali nám zabrat Rumuni a ještě víc bóra. Ten jadranský vítr fičel celou první půli, že jsme měli co dělat, abychom ukopli míč,“ vzpomínal později na v Terstu hraný duel obránce Ladislav Ženíšek.

Československo - Švýcarsko 3:2

Ani čtvrtfinálové klání se Švýcarskem nezačalo pro Čechoslováky dobře, když soupeř ze země helvétského kříže vedl už od 12. minuty. Tým vedený kapitánem Františkem Pláničkou však otočil skóre a ujal se vedení 2:1. Švýcaři sice vyrovnali, ale poslední slovo si vzal kanonýr Oldřich Nejedlý a semifinále bylo v kapse.

Československo - Německo 3:1

V cestě do finále stál mužstvu asociačního kapitána Karla Petrů tým Německa. Němci byli sice urostlí a hráli velmi tvrdě, ale československý tým se nebál využívat svého technického umu. Zápas měl jasného hrdinu, kterým byl sparťanský kanonýr Nejedlý. Ten v utkání vstřelil hattrick a posunul svůj tým do finále, s nímž předtím vůbec nikdo nepočítal.

Slavné finále pokazil rozhodčí: Itálie - Česko 2:1 po prodloužení

Do finále nastoupili Čechoslováci před 50 000 diváky v Římě. V publiku nechyběl ani tehdejší vůdce Benito Mussolini, jehož italští fotbalisté před utkáním pozdravili zahajlováním. Pravici vztyčil na důkaz poslušnosti i sudí Eklind.

Kdo viděl semifinálový duel domácího mužstva s Rakouskem, musel tušit, jak těžký souboj náš mančaft čeká. O postup Italů se v něm totiž nezasloužili ani tak fotbalisté svými schopnostmi, jako především nepřesný rozhodčí. Zajímavostí je, že na straně Rakouska v tomto utkání nastoupil i legendární Pepi Bican.

A finále mělo bohužel podobný průběh. Československé mužstvo se od začátku rvalo s dvanácti soupeři, protože sudí Eklind jim pískal každou banalitu, ale na druhé straně pouštěl zákeřné zákroky domácích. Jednoho z nich se dopustil v polovině druhé půle Luis Monti, když nevybíravě srazil Puče. Ten musel být ošetřován, když však vběhl do hřiště, dostal se do obrovské šance a v 70. minutě vstřelil úvodní gól zápasu.

Vedení však hrdinně bojující Čechoslováci neudrželi a domácí Raimundo Orsi 10 minut před koncem srovnal. „Na stadionu chyběla časomíra, vůbec jsme neměli ponětí, kolik času zbývá do konce,“ přípomínal později Plánička.

V prodloužení pak o výhře Italů rozhodl Angelo Schiavio. Československý tým se sice ještě pokoušel o zvrat, ale fyzické síly ani rozhodčí Eklind jim už obrat nedovolily.

A jak se na finále koukal dobový tisk?

• Německý Frankfurter Zeitung: „Světový titul není v rukou nejlepšího. Čechoslováci ukázali, že na první místě je sport.“
• Polský Raz Dwa Trzy: „Italové hráli nejen nesportovně, ale přímo brutálně. Kdyby byl rozhodčím nezaujatý člověk, dopadlo by finále jinak.“
• Německý Kicker: „Triumfovala brutalita. Co se dělo na trávníku nemělo nic společného s fotbalem.“
• Pondělí Národní Listů: „Švéd Eklind dopustil, že se naši stali mučedníky.“

Návrat hrdinů

Ani porážka ve finále však nezabránila tomu, aby se hráči vraceli domů jako hrdinové. Už od hranic je na všech vlakových stanicích vítaly davy lidí a v Praze na Václavském náměstí na stříbrné hrdiny čekal stotisícový dav.

„Na to se nedalo zapomenout. Prohráli jsme, byli jsme skleslí a rozladění z toho, že jsme nedosáhli na titul, ale když jsme se vrátili domů, připadali jsme si, jako bychom vyhráli. Takové přivítání jsme nečekali,“ vzpomínal později nejlepší střelec šampionátu Oldřich Nejedlý.

Zajímavosti z MS 1934

• Český útočník Jiří Sobotka byl vnukem hudebního skladatele Antonína Dvořáka.
• Při návratu domů se roznesla zvěst, že Antonín Puč kvůli zraněním ve finále zemřel. Nebyla to však pravda a o to bylo přivítání „šampionů“ veselejší.
• Týmy v té době hrály v rozestavení 2-3-5.
• Ve finále nastoupil jediný Slovák Štefan Čambal.
• Hned 4 Čechoslováci se dostali do ideální sestavy šampionátu (Plánička, Ženíšek, Košťálek a Nejedlý).
• Ve finálovém utkání nastoupilo 8 hráčů Slavie. Dodnes je to rekord v počtu hráčů z jednoho týmu ve finále MS.
• V týmu byl i legionář Josef Silný z francouzského Nice, ale ve finále nenastoupil. Dnes je po něm pojmenován stadion v Kroměříži.
• Tým odcestoval bez trenéra, vedl jej asociační kapitán Karel Petrů. Ten mimo trénování psal ze zápasů i reportáže pro český tisk.