Reprezentační blamáž: Češi padli na Faerských ostrovech 1:2

Tohle nebylo dobré ani jako vtip. Čeští reprezentanti padli po ostudném výkonu na Faerských ostrovech (1:2) a bez nadsázky lze hovořit o nejhorším výkonu národního týmu za 32letou éru naší samostatnosti. Fanoušci po zápase vcelku očekávaně požadují hlavu trenéra Ivana Haška. Přečtěte si náš komentář k utkání.

Foto: ČTK / Šimánek Vít

Faerské ostrovy – Česko 2:1: největší ostuda v historii českého fotbalu?

Už nálada před zápasem českého týmu na Faerských ostrovech dávala tušit, že se schyluje ke kolosálnímu průšvihu. Bojácné řeči a opatrná prohlášení před duelem se soupeřem, jehož někteří hráči si přivydělávají rozvozem pizzy, naznačovaly, že diváky čeká u obrazovky 90 minut tortury. Ale že to bude až takhle špatné? To si asi nechtěl připouštět vůbec nikdo.

Fandové totiž mohli u obrazovek vidět ostudný výkon národního mužstva, jenž skončil naprosto zaslouženou porážkou 1:2. Češi za celý zápas vystřelili na soupeřovu branku jedinkrát a spíše než lvy, kteří by se rádi ucházeli o účast na světovém šampionátu, připomínali neškodná koťátka.

Vsaďte si na další zápasy české reprezentace

Ustrašená taktika proti 136. týmu světa

Zápas asi ani nemá smysl hodnotit. Tam bylo špatně všechno od A až po Z. Češi byli na utkání úplně tristně připraveni po psychické i po taktické stránce. Kdo někdy hrál fotbal, tak ví, že pokud jdete do střetnutí se strachem ze soupeře, hraje se vám mnohem hůř. A přesně to se tentokrát stalo českému mančaftu. Za tuhle skutečnost je primárně zodpovědný trenérský štáb.

Vidět to bylo i na sestavě, kde Ivan Hašek s „odvahou“ sobě vlastní nasadil dva defenzivní záložníky a na levý kraj obrany dal typologického stopera Václava Jemelku. Hlavně středoví hráči v duelu odvedli katastrofální práci a je strašidelnou vizitkou našeho fotbalu, že i autonomní území s 55 tisíci obyvateli má na hřišti kreativnější střední záložníky než česká reprezentace.

Ještě větší rozdíl však byl patrný ve hře bez balonu. Pusťte si duel schválně ještě jednou a podívejte se na chování po zisku či ztrátě míče u českých a faerských hráčů. Domácí borci vždy okamžitě vyrazili do sprintu a Češi? Jak se zrovna komu chtělo. Poctivý výkon z duelu proti Chorvatsku byl ten tam. Faeřané se přece porazí sami. Nebo snad ne? Jenže teď už je pozdě zpytovat svědomí.

Kvalitní zápas neodehrál na půdě Faerských ostrovů vlastně nikdo. I ti, kteří do duelu dali 100 procent, se postupně svezli s výkonem celého mančaftu. Navíc je jasné, že bez nabídky spoluhráčů to měli složité. A ta po většinu utkání téměř neexistovala.

Inkasované branky jsou obžalobou českého celku

Obě inkasované branky byly vlastně obrazem hry českého týmu. Druhý gól ještě dejme tomu. Martin Vitík i Matěj Kovář tak trochu spoléhali jeden na druhého a po chvilkové nejistotě přišlo inkasování. To se stane. Na druhou stranu si můžeme být jistí tím, že domácí stoper by v podobné situaci míč i s vlastním brankářem odpálil rovnou do moře.

Mnohem větším průšvihem však byla první branka. Prvním z viníků je Michal Beran. Ten byl v tu chvíli na trávníku několik minut, ale po své laciné ztrátě na půli Faeřanů se vracel, jakoby měl právě v nohách Bostonský maraton. To je u hráče, který v tu chvíli hrál jeden z největších zápasů své kariéry, obzvláště zarážející, a něco to vypovídá o celkové mentální přípravě na střetnutí.

Nevyznamenal se pak ani Václav Černý. Ten se na svůj vkus vrátil až nevídaně rychle do vlastní obrany, ale bylo vidět, že tady je to pro něj nejspíše neprobádané území, protože následně špatně reagoval na domácího borce a bylo vymalováno.

Právě Černý ještě výrazně rozdráždil české fanoušky při pozápasovém rozhovoru, kde ukázal při slušně položené otázce novináře ČT naprosto neadekvátní reakci. „Vy si to nějak vyhodnotíte, klidně to udělejte tak, že ten gól hodíte na mě,“ okomentoval podrážděně první branku domácích a odešel.

Český tým potřebuje odvážného kouče, to Hašek není

„Nikdy jsem nikomu neslíbil, že půjdeme z prvního místa na mistrovství světa,“ nesypal si zrovna popel na hlavu kouč Hašek, jakoby nechápal, že tohle byl prostě průšvih. Je tak možné, že si i těmito slovy podepsal ortel a brzy u národního týmu skončí.

Už jeho volba trenérem reprezentace byla kontroverzní. Jen těžko mohli fandové čekat zajímavý herní projev od někoho, kdo měl se svým mužstvem úspěchy naposledy před 20 lety. Přesto se tým pod jeho vedením alespoň výsledkově zvedl. Herně to však bylo pořád to samé jako za jeho předchůdce Jaroslava Šilhavého.

Hlavním poznávacím znamením reprezentace je nyní hra na jistotu. Ano, to by se dalo chápat v duelech proti Chorvatsku, nicméně na Faerských ostrovech je takový přístup naprosto šokující.

Češi v zápase připomínali partičku jedenácti kluků, kteří si přišli čutnout na plácek a vlastně jim bylo jedno, jak to dopadne. Proti nim naopak stála jedenáctka plně koncentrovaných borců, kteří plnili taktický plán do naprostého detailu a nelze se tak divit, že i řada českých fanoušků se při utkání přistihla, že výhru vlastně přeje spíše bojovnému soupeři než laxním Čechům. To vše jde z velké části za trenérem.

V případě Haškova konce u reprezentace se spekuluje o možném oslovení explzeňského Miroslava Koubka. Pro tohoto trenérského veterána by to mohla být krásná tečka za úspěšnou kariérou. V Plzni navíc ukázal, že velké zápasy umí. Jenže zde by na něj čekal ještě o level náročnější úkol. Mnozí si možná představují větší rybu, ale kdo by dobrovolně strkal hlavu pod gilotinu?

Nemusíme si však nic nalhávat, vzhledem ke stavu české kopané by i Pep Guardiola přišel k hodně složité práci. Dá se tak očekávat, že čeští fanoušci budou u obrazovky sledovat zápasy Uzbekistán–Curacao nebo Kapverdy–Jordánsko, ale svoji reprezentaci popáté v řadě na mistrovství světa neuvidí.