Trenéři české reprezentace: historie, statistiky, bilance

Česká reprezentace historicky nikdy nechyběla na Euru a nejinak tomu bude i letos. Na trenérské lavičce ji povede Ivan Hašek, který navazuje na práci svých předchůdců. Na jejich přehled od vzniku samostatného českého státu se podíváme v tomto článku.

Foto: Profimedia

Seznam trenérů, kteří vedli českou reprezentaci:

1. Dušan Uhrin
2. Jozef Chovanec
3. Karel Brückner
4. Petr Rada
5. František Straka
6. Ivan Hašek
7. Michal Bílek
8. Josef Pešice
9. Pavel Vrba
10. Karel Jarolím
11. Jaroslav Šilhavý
12. Jaroslav Köstl
13. Miroslav Koubek
14. Santi Denia

Dušan Uhrin (1993–1997)

Dušan Uhrin se narodil na Slovensku, ale už od mládí žije v Praze.

Jeho hráčská fotbalová kariéra nebyla nijak závratná. Výraznější stopu zanechal v Admiře Praha nebo ve Slavii Karlovy Vary, tedy na úrovni divize.

V Admiře začala i trenérská pouť slavného lodivoda. Netrvalo dlouho a Uhrin se přesunul ke Spartě jako asistent. Pak přišla nečekaná nabídka a český kouč šel trénovat do Alžírska, kde vedl místní CR Belouizdad. Po této exotické destinaci se však vrátil do Česka, kde se ujal Kolína, poté Hradce Králové, aby v roce 1981 poprvé převzal pražskou Spartu.

Během tohoto období jí ještě úspěchy nepřinesl a byl nahrazen Václavem Ježkem. Postupně trénoval Cheb, Bohemians, kyperský Limassol a opět Cheb. V roce 1991 znovu přebral Spartu a tentokrát byla jeho práce více než úspěšná. Letenské dovedl ke dvěma titulům a dostal je do semifinále nultého ročníku Ligy mistrů.

Po tomto skvělém období se stal 25. května 1993 prvním koučem samostatné české reprezentace a vedlo se mu náramně.

Jeho mančaft postoupil z kvalifikace na Euro z prvního místa, když za sebou nechal Nizozemsko, a to i přesto, že padl s Lucemburskem (0:1) nebo remizoval s Maltou (0:0).

Výsledek na Euru 1996 je zatím největším úspěchem v historii samostatného českého státu. Už samotný postup ze „skupiny smrti“, do které byli Češi nalosováni s Ruskem, Itálií a Německem, byl obrovským počinem.

Národnímu mužstvu to však nestačilo, ve čtvrtfinále po úchvatné akci Karla Poborského zvítězilo 1:0 nad Portugalskem a prošlo do semifinále. Tam si po penaltách poradilo s Francií a čekalo ho ve Wembley velké finále. V něm po prodloužení Česko padlo s Německem. Stříbrné medaile jsou každopádně největším úspěchem v dosavadní české historii.

Po tomto turnaji se čekalo, že česká reprezentace jednoznačně postoupí na světový šampionát. To se bohužel nepovedlo a veřejnost spílala nejen Uhrinovi a jeho defenzivnímu stylu, ale i „hrobaři stoprocentních šancí“ Pavlu Kukovi.

Dušan Uhrin v roce 1997 na lavičce národního celku skončil. Vytvořil však základ reprezentace do dalších let, kterému vévodili hráči jako Poborský, Nedvěd nebo Šmicer.

Získejte bonus a vsaďte si na českou reprezentaci

Jozef Chovanec (1998–2001)

Na skvělou práci Dušana Uhrina se pokusil navázat další kouč pevně spjatý se Spartou Praha, který má rovněž slovenské kořeny.

Jozef Chovanec je ikonou letenského klubu a odehrál zde většinu své fotbalové kariéry. Na přelomu 80. a 90. let odkopal několik sezon v PSV Eindhoven, než se opět vrátil do Sparty, kde posléze ukončil kariéru a přešel na trenérskou lavičku.

Chovanec se ujal reprezentace ve svých 37 letech a stejně jako v případě předchozího trenéra to bylo po mistrovských titulech se Spartou. Rozhodnutí bylo o to překvapivější, že Chovanec měl v té době trenérské zkušenosti v délce pouhého roku a půl.

Tento kouč si připsal zajímavá prvenství. V době uvedení do funkce byl nejmladším reprezentačním trenérem v Evropě. Jako první povolal do národního týmu Jana Kollera a jako jedinému se mu povedlo vyhrát kvalifikační skupinu bez ztráty bodu.

Skupina smrti s Francií, Nizozemskem a Dánskem se však ukázala být nad síly českého výběru. Česko po dvou prohrách na turnaji skončilo už v základní fázi, přičemž zejména po utkání s Nizozemskem zůstala hořká pachuť.

Reputaci si chtěl Chovanec vylepšit postupem na mistrovství světa. Ve skupině však přišly remízy s Dánskem i slabou Maltou. Prohry s tímto severským soupeřem a hlavně s Islandem znamenaly, že Chovancův tým skončil na druhém místě a čekala ho baráž s Belgií. Po dvou prohrách 0:1 mužstvo skončilo před branami světového šampionátu a po tomto fiasku trenér Jozef Chovanec odstoupil.

Karel Brückner (2001–2008)

První trenér reprezentace, který není spjatý s pražskou Spartou. Karel Brückner je patriotem Olomouce, ve které se narodil a strávil takřka celou svou fotbalovou kariéru.

Také jeho trenérská dráha je spojená se Sigmou. S tou zažil i své největší úspěchy, když ji v sezoně 1991/92 dokázal posunout až do čtvrtfinále Poháru UEFA, ve kterém padla se slavným Realem Madrid.

V roce 1998 se Brückner přesunul k české U21, se kterou slavil zisk stříbrných medailí na mistrovství Evropy jedenadvacítek. Po necelých čtyřech letech přešel k áčku dělat asistenta tehdejšímu trenérovi Chovancovi. Po zpackané kvalifikaci na mistrovství světa 2002 povýšil na hlavního kouče.

Pro české fanoušky je symbolem úspěšné éry reprezentace, která v jejich očích hrála ten nejpohlednější fotbal v historii. První úkol pro zkušeného doyena byl jasný – postup na Euro 2004.

Kvalifikační skupinu s Moldavskem, Běloruskem, Rakouskem a Nizozemskem Češi ovládli, když jejich jedinou bodovou ztrátou byla remíza s Nizozemci. Národní tým se tak probil na památné Euro v Portugalsku. Už potřetí za sebou byla reprezentaci nalosována těžká skupina. Tentokrát s Lotyšskem, Německem a opět Nizozemskem.

Tým okolo Nedvěda a spol. sice ve všech zápasech prohrával, ale vždy dokázal duel otočit a zvítězit. Památné je vítězství 3:2 nad Nizozemskem a Brückner byl oslavován za svoje taktické tahy. Tato velká fotbalová bitva byla zvolena nejlepším utkáním v historii evropských šampionátů.

Brücknerova družina nakonec skončila na děleném třetím místě, když smolně vypadla až v semifinále proti pozdějšímu vítězi celého šampionátu z Řecka.

Následně přišla na řadu kvalifikace na mistrovství světa, ve které se Čechům dlouhodobě nedařilo. Tři prohry ve skupině poslaly český tým do baráže. V ní dvakrát porazil Norsko 1:0 a slavil první postup na světový šampionát od rozdělení Československa.

Na něm bohužel fotbalisté se lvíčkem na prsou vyhořeli. V úvodním zápase sice přejeli USA (3:0), ale po zranění Jana Kollera byl mančaft absolutně bezzubý. V následujících bojích nestačil na Ghanu (0:2), následně na Itálii (0:2) a vypadl hned ve skupině. Reprezentaci čekala přestavba, protože Nedvěd, Poborský, Šmicer a Koller byli za zenitem.

Brückner i přes neúspěch dostal důvěru do dalšího kvalifikačního cyklu. V něm se český tým prezentoval více než dobře, připsal si pouhou jedinou porážku s Německem a z prvního místa postoupil na Euro 2008. Už několik měsíců před evropským šampionátem se však Brückner rozhodl po turnaji skončit.

Česko bylo nalosováno do těžké skupiny se Švýcarskem, Portugalskem a Tureckem. Naši začali vítězstvím se Švýcarskem (1:0), následně prohráli s Portugalskem (1:3) a čekal je poslední zápas s Turky. Pro postup museli vyhrát a vše probíhalo dobře.

Češi vedli ještě v 74. minutě 2:0, následující hororová čtvrthodinka však znamenala obrat Turků a reprezentace jela zklamaná domů.

Brückner po českém národním týmu nakrátko převzal i reprezentaci Rakouska. Momentálně si užívá fotbalového důchodu.

Petr Rada (2008–2009)

Známý bouřlivák Petr Rada usedl na reprezentační lavičku po veleúspěšném Karlu Brücknerovi.

Rada je rodákem z Prahy, kde svoji fotbalovou kariéru spojil hlavně s Duklou. Po revoluci odehrál několik sezon v Německu, zkusil si i Kanadu a kopačky pověsil na hřebík v Bohemians.

Co se trenérských štací týče, v naší nejvyšší soutěži prošel mnoha kluby: oběma pražskými „S“, Teplicemi, Jabloncem a dalšími.

Po Euru v roce 2008 byl zvolen trenérem reprezentace. Volba to byla velmi překvapivá, protože se všeobecně čekalo, že svaz uvede na lavičku opětovně Jozefa Chovance.

Kontroverzní kouč začal solidně, když remizoval v přátelském utkání s Anglií 2:2. Nakonec však skončil po pouhých osmi zápasech. V posledním střetnutí jeho výběr prohrál se Slovenskem 1:2.

Více než fotbalové vystoupení se do paměti vryl skandál českých fotbalistů, který následoval. Reprezentanti se uchýlili na flám společně s prostitutkami. Právě po tomto vystoupení pronesl Tomáš Ujfaluši už kultovní hlášku: „Nic jsem neplatil a ta částka absolutně nesouhlasí.“

Tomáš Ujfaluši, Václav Svěrkoš, Milan Baroš, Martin Fenin a Marek Matějovský byli prohlášeni za hlavní viníky tohoto skandálu a skončili v reprezentaci společně s Radou.

Vyhlášený bouřlivák tak byl trenérem národního mužstva pouhých 265 dní.

František Straka (2009)

Známý motivátor a záchranář František Straka je ikonou letenského klubu. Za Spartu hrál devět let, poté se na poslední sezony odebral do Německa.

Tam začal i s trénováním. V Česku odstartoval kariéru v Teplicích, poté následovalo angažmá právě na Letné. Prošel mnoha kluby včetně kontroverzní štace ve Slavii.

Straka se u reprezentace doslova jen mihl. Odtrénoval pouze jediný zápas, do kterého nominoval 11 nováčků. Samotné přátelské utkání s Maltou naši fotbalisté vyhráli 1:0.

Straka tak vydržel u české reprezentace pouhých 49 dní.

Ivan Hašek (2009 a poté znovu od 2024)

Ivan Hašek je další legendou Sparty, která usedla na lavičku reprezentace. Za Letenské odehrál devět let, aby se následně přesunul do francouzského Štrasburku. Následovala angažmá v Japonsku a kariéru ukončil opět doma ve Spartě.

Jeho trenérská dráha začala velmi podobně: Sparta, Štrasburk a Japonsko. Poté se vydal na trenérské štace do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.

K národnímu týmu se Hašek dostal v roce 2009. Špatně rozjetá kvalifikace o mistrovství světa a nouze o možné trenéry ho coby tehdejšího předsedu ČMFS přiměla k převzetí mužstva. Učinil tak s vědomím, že pouze radikálně zlepšené výkony a velká dávka štěstí mohou dostat Čechy na světový šampionát.

Na první střetnutí na Slovensku vytáhl nečekaný trumf, když přemluvil k návratu Jana Kollera. Ten byl ovšem na hřišti už jen pouhým stínem obávaného útočníka a po utkání, které skončilo 2:2, se s reprezentací rozloučil nadobro.

Národní tým držel teoretickou naději na postup po výhře 7:0 nad San Marinem a 2:0 nad Polskem. V posledním utkání však přišla pouze remíza se Severním Irskem 0:0 a bylo jasné, že Češi se umístí až na třetím místě kvalifikační tabulky za Slovinskem a Slovenskem. Ivan Hašek po tomto zápase na lavičce skončil. Strávil na ní 99 dní.

Ke kormidlu českého nároďáku se vrátil po necelých patnácti letech. Zpočátku bylo toto angažmá vnímáno poměrně neutrálně. S bilancí 3 výher, 2 remíz a jediné porážky Haškovi svěřenci ovládli českou skupinu v Lize národů UEFA „B“. Zvládli i domácí zápas v Edenu proti Ukrajině, kde museli odolávat kromě tlaku soupeře i neskutečně hlasité podpoře hostujících fanoušků.

EURO 2024 však Česku pod Haškem nevyšlo podle představ. Prohry s Portugalskem a Tureckem v poměru 1:2 znamenaly konec ve skupině. Poradit si Češi nedokázali ani s výběrem Gruzie, se kterým se rozešli smírně 1:1. Na podzim Haškův výběr zaznamenal 4 vítězství v přátelských zápasech, včetně zvládnutého duelu v Norsku (2:1).

Hašek ve svém druhém angažmá předvedl řadu dobrých taktických tahů, kritici mu však hlavně v kvalifikaci na MS 2026 vyčítali několik zaváhání. Trpělivost fanoušků s nevyhraněným herním projevem bez jasné filozofie pochopitelně nebyla nekonečná.

I to byl jeden z důvodů jeho odvolání v říjnu 2025. Hlavním hřebíčkem do rakve však bylo fiasko na Faerských ostrovech (1:2), kde Češi utrpěli možná nejostudnější porážku ve své historii.

Michal Bílek (2009–2013)

Krátce po skončení neúspěšné kvalifikace na mistrovství světa byl jmenován novým trenérem Michal Bílek. Úspěšný kouč patří mezi další ikony Sparty, které převzaly reprezentaci. Během fotbalové kariéry si vyzkoušel kromě angažmá na Letné i Betis Sevilla, Viktorii Žižkov a vše zakončil v Teplicích.

Jako trenér má za sebou úspěšné období na lavičce Sparty, se kterou jako první kouč v historii získal double. Prošel si celou řadu angažmá v Česku, trénoval i kazašskou Astanu nebo Dinamo Tbilisi. Jeho štací před národním týmem byla Viktoria Plzeň, kterou nečekaně dotáhl k titulu a do Ligy mistrů.

Bílek u reprezentace začal dvěma prohrami na Turnaji čtyř zemí ve Spojených arabských emirátech. Jeho úkol byl jasný – dotáhnout Čechy na Euro 2012.

Vstup do kvalifikace se nepodařil, když na úvod národní tým nečekaně padl doma s Litvou. Následně však hráči svoje výkony zlepšili a skončili na druhém místě za suverénním Španělskem, které neztratilo ani bod. To znamenalo baráž, ve které se Česko utkalo s Černou Horou. Po vítězstvích 2:0 a 1:0 národní tým slavil úspěch. Michal Bílek splnil svůj cíl a postoupil s mužstvem na Euro 2012.

Na něm to po prvním zápase nevypadalo dobře. Naše reprezentace prohrála jasně s Ruskem 1:4 a hrozil jí rychlý konec. Češi se naštěstí zvedli a po vítězství nad Řeckem a Polskem dokonce postoupili z prvního místa.

Ve čtvrtfinále čekalo Portugalsko a trenér Bílek naordinoval mužstvu výrazně defenzivní taktiku. Pevná obrana a výborný Petr Čech však nedokázali zastavit největší hvězdu turnaje Cristiana Ronalda, který v 78. minutě rozhodl hlavičkou o výsledku 0:1 a konci české cesty turnajem.

Po tomto úspěchu Bílek zahájil kvalifikaci na mistrovství světa 2014. Národní tým byl nalosován do skupiny s Itálií, Dánskem, Bulharskem, Arménií a Maltou. Skončil však až na třetím místě a nepostoupil. Po prohře s Itálií, kdy bylo matematicky jasné, že Češi již nemají šanci, se Michal Bílek rozhodl rezignovat.

Josef Pešice (2013)

Josef Pešice byl asistentem trenéra Bílka a po jeho odstoupení byl jmenován dočasným hlavním koučem reprezentace. Hráčsky byl spjat s oběma pražskými „S“, za které v minulosti nastupoval. Kromě dalších českých klubů si zahrál i na Kypru, kde v místním Limassolu ukončil kariéru.

I trenérsky se mihl u obou pražských rivalů. Po roce 2000 pak spojil své jméno s trénováním mládežnických reprezentací. Naposledy byl asistentem trenéra české jedenadvacítky, než v roce 2017 podlehl rakovině žaludku.

Zkušený kouč svoji krátkou misi u reprezentačního áčka zvládl se ctí. Oba zbývající zápasy kvalifikace vyhrál a navíc přidal vítězství v přátelském utkání proti Kanadě.

Po 109 dnech Pešice z pozice hlavního kouče odešel.

Pavel Vrba (2014–2016)

Novým koučem reprezentace byl 1. ledna 2014 jmenován Pavel Vrba. Ten měl v té době za sebou veleúspěšné angažmá ve Viktorii Plzeň, se kterou vyhrával mistrovské tituly a okusil i Ligu mistrů.

Hráčsky se v nejvyšší soutěži pouze mihl, jinak svoji kariéru spojil s Baníkem Havířov, který tehdy hrál třetí ligu.

Trenérsky začínal v Přerově, odkud se pak přesunul jako asistent do ostravského Baníku, kde nakoukl do prvoligového fotbalu. Přes Slovensko se dostal až do Plzně, kterou nastartoval k nevídaným úspěchům.

Fotbalový svaz si od jmenování Vrby díky jeho ofenzivnímu renomé hodně sliboval.

Česko bylo nalosováno do těžké kvalifikační skupiny, kterou nakonec dokázalo vyhrát a postoupit znovu na Euro.

Zde národní tým opět vyfasoval velmi náročné soupeře, když se střetl s Tureckem, Španělskem a Chorvatskem. Češi propadli jak herně, tak výsledkově. Uhráli pouhý jeden bod po remíze 2:2 s Chorvatskem. Šokující bylo následné oznámení Pavla Vrby, že u týmu končí a odchází trénovat ruský klub Anži Machačkala.

Karel Jarolím (2016–2018)

Karel Jarolím se reprezentace ujal 1. srpna 2016 a po letech odolávání přece jen svolil. Zkušený kouč byl totiž poprvé osloven už po konci Karla Brücknera a znovu po skončení dočasného angažmá Ivana Haška, ovšem pokaždé nabídku odmítl.

Jako hráč i trenér je pevně spjat především s pražskou Slavií, ve které strávil největší část svojí kariéry. Hráčsky zavítal také do Francie, když nastupoval za Rouen a Amiens.

Trenérsky působil i v exotických destinacích jako je Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty. Těsně před přesunem k národnímu týmu trénoval Mladou Boleslav.

Jarolím si u reprezentace odbyl premiéru v přátelském utkání proti Arménii, které Česko vyhrálo 3:0. Následně se rozjela kvalifikace o mistrovství světa 2018. Naše reprezentace byla nalosována do skupiny s Ázerbájdžánem, San Marinem, Severním Irskem, Norskem a Německem.

V poměrně hratelné konkurenci Češi nakonec vyhráli jen čtyřikrát, třikrát remizovali a třikrát prohráli, což stačilo jen na třetí místo. Česko tak opět nepostoupilo na mistrovství světa. FAČR se tehdy rozhodl, že Karel Jarolím i přes tento neúspěch bude u týmu nadále pokračovat.

V roce 2018 však jeho angažmá definitivně skončilo po debaklu 1:5 s Ruskem.

Jaroslav Šilhavý (2018–2023)

Posledním trenérem před staronovým koučem národního týmu Ivanem Haškem byl Jaroslav Šilhavý. Ten je stejně jako Jarolím spjat s pražskou Slavií, přestože za ni neodehrál tolik zápasů. Největší část hráčské kariéry totiž strávil v Chebu a kopačky pověsil na hřebík ve Viktorii Žižkov.

Své trenérské působení začal právě na Žižkově jako asistent. Poté překvapivě asistoval na Spartě, aby následně na jednu sezonu přebral sparťanské béčko. Po několika prvoligových štacích na sebe nejvíce upozornil jako trenér Liberce, se kterým dokázal získat titul. Následně se stal lodivodem Slavie a vrátil jí prvoligové prvenství.

K reprezentaci Šilhavý nastoupil 18. září 2018. Premiérou mu bylo utkání se Slovenskem v rámci nově utvořené Ligy národů UEFA, které Češi vyhráli 2:1. Prioritou však byl postup na Euro 2020 (odehrané vinou pandemie covid-19 až o rok později).

Los kvalifikace poslal národní mančaft do skupiny s Anglií, Kosovem, Bulharskem a Černou Horou. Češi sice začali debaklem 0:5 s Anglií, kvalifikaci však nakonec zvládli a postoupili z druhého místa přímo na šampionát.

Na samotném turnaji čekala na tým opět Anglie, doplněná o Skotsko a Chorvatsko. Češi skončili ve skupině třetí, což stačilo na postup do osmifinále. Svět na sebe upozornili hlavně při zápase se Skotskem, když Patrik Schick vstřelil z poloviny hřiště gól turnaje.

V osmifinále pak překvapivě porazili favorizované Nizozemsko 2:0 a postoupili do čtvrtfinále, kde už bylo Dánsko nad jejich síly. Útěchou tak mohlo být alespoň ocenění Patrika Schicka coby nejlepšího střelce šampionátu.

Následně naše mužstvo čekala kvalifikace na mistrovství světa 2022. Potkalo se s Estonskem, Běloruskem, Walesem a Belgií. Češi nakonec obsadili třetí místo a spadli do barážového semifinále. V něm po prodloužení smolně padli 0:1 se Švédskem.

Navzdory neúspěchu o světový šampionát se FAČR rozhodl dát trenéru Šilhavému důvěru i v kvalifikačním cyklu na Euro 2024. V něm se Česko utkalo s Albánií, Polskem, Moldavskem a Faerskými ostrovy. Papírově mělo jít o jednu ze snadnějších skupiny.

Česko sice postoupilo, avšak i díky hromadě štěstí a selhání polského výběru. Konec kvalifikace se navíc zapsal do dějin skandálem tří českých fotbalistů, kteří se před rozhodujícím zápasem s Moldavskem rozhodli pro flám v olomouckém klubu Belmondo. Dotyční byli okamžitě vyřazeni ze sestavy, což naštěstí na výkon týmu nemělo vliv a zrodilo se klíčové vítězství 3:0.

Ihned po postupu Jaroslav Šilhavý oznámil, že u národního týmu končí. Nedlouho poté se upsal reprezentaci Ománu a poprvé si tak vyzkoušel zahraniční angažmá.

Jaroslav Köstl (2025)

Záskok Jaroslava Köstla u národního týmu měl jen velmi krátkého trvání. Teprve pětatřicetiletý kouč už při svém jmenování věděl, že tým přebírá pouze na dvě utkání se San Marinem a Gibraltarem. Ačkoliv byl nejmladší trenér v historii české reprezentace se svým výběrem bodově stoprocentní, veřejnost si za své angažmá nezískal.

Hned v prvním duelu totiž jeho tým s obrovskými problémy zdolal San Marino těsně 1:0. Po tomto ostudném výkonu následovala snad ještě větší blamáž. Gibraltar sice Češi jasně porazili 6:0, ale po duelu se naprosto nepochopitelně pohádali s fanoušky, kteří hráče oprávněně zkritizovali za mizerný herní projev.

Ačkoliv bylo už před srazem jasné, že Köstl ve funkci pokračovat nebude, právě chování reprezentantů urychlilo potřebu najít pevnou ruku. Vedení fotbalu tak sáhlo po zkušeném Miroslavu Koubkovi, jenž měl za úkol rozklíženou kabinu okamžitě srovnat.

Miroslav Koubek (2026)

Po krátkém Köstlově intermezzu se národního týmu letos na jaře ujal zkušený bard Miroslav Koubek. Bývalý trenér Plzně či Slavie se stal v 74 letech nejstarším koučem v dějinách našeho mužstva a ihned začal úřadovat. Z nominace vynechal Václava Černého a vytvořil partu, která se měla porvat o MS v USA.

Do role kapitána nově dosadil Ladislava Krejčího a Češi šli na Irsko. Zápas od začátku nevypadal dobře, hosté vedli v polovině prvního dějství už 2:0, jenže náš tým se nesmírnou bojovností vrátil do hry a v závěru vyrovnal na 2:2. O vítězi rozhodly penalty, kde měli Češi nůž na krku, ale svou roli nakonec zvládli. Čekal na ně však větší oříšek v podobě dánského týmu.

Proti Seveřanům Koubkovým svěřencům naopak vyšel úvod znamenitě, když je poslal do vedení Pavel Šulc. Poté však byli drtivou většinu zápasu jasně horším celkem a mohli být rádi, že Dánové stihli v normální hrací době pouze vyrovnat. V prodloužení oba týmy vstřelily po jednom gólu a šlo se znovu do penalt. Zde zachovali čeští střelci pevné nervy a díky rozstřelu (3:1) odcestovali do Ameriky.

Působení na samotném MS už zdaleka tak slavné nebylo. Nejprve Češi padli 1:2 s Korejskou republikou, poté pouze remizovali 1:1 s JAR a na závěr jim ustědřilo tvrdou lekci Mexiko (0:3). To všechno v kombinaci s katastrofální mediální komunikací nakonec stálo reprezentačního lodivoda místo.

Santi Denia (2026–???)

Na konci července 2026 oznámil český fotbal příchod prvního zahraničního kouče v dějinách reprezentace. Stal se jím trenér španělských olympijských vítězů z Paříže Santi Denia. Dvaapadesátiletý stratég podepsal s naším svazem smlouvu na dva roky s následnou opcí.