Zpět v čase: České stříbro na MS U20 2007

V naší rubrice Zpět v čase si připomínáme slavné nebo kuriózní momenty z fotbalového světa. Nyní se vrátíme k obrovskému úspěchu české fotbalové reprezentace do 20 let, která si 22. července 2007 zahrála finále světového šampionátu této věkové kategorie.

Foto: ČTK / Myšková Marta

Finále MS 2007: Češi sahali na MS U20 po zlatu

Český fotbal může v posledních letech jen marně vzpomínat na své dvacet let staré úspěchy. V roce 2002 ovládla reprezentace do 21 let evropský šampionát, dva roky poté se dospělý výběr dostal mezi nejlepší čtyři týmy Evropy a vůbec nejméně očekávaný úspěch přidal tým do 20 let na MS v roce 2007.

Od týmu kouče Miroslava Soukupa se přitom před šampionátem nic moc nečekalo, ale o to větší senzaci způsobil jeho postup až do finále tohoto prestižního turnaje. Nechybělo přitom mnoho a čeští fotbalisté si sáhli na pohár mistrů.

Vsaďte si na český i světový fotbal ZDE

MS 20 2007: Jak se rodila nominace

Už před turnajem se začaly vést diplomatické bitvy o některé hráče. Problémem bylo částečné křížení EURA U21 a MS U20. Bylo tak logicky rozhodnuto, že žádný z hráčů nepojede na oba turnaje zároveň.

Tým do 21 let si nakonec do svého mančaftu vytáhl Michala Švece ze Slavie a Jana Blažka z Liberce. Ti s českým týmem získali ve skupině jediný bod a neslavně se vraceli domů. To však ještě nejspíše netušili, že kvůli účasti na tomto turnaji přišli o možná největší úspěch své kariéry.

Hlavními oporami tak měli být jiní borci. Největší jméno měli asi slávisté Petr Janda a Marek Suchý, ale šampionát ukázal, že i řada dalších hráčů se může konfrontovat s nejlepšími světovými borci.

Cesta do finále byla plná překážek

Úvod turnaje přitom žádnému velkému úspěchu nenapovídal. V prvním duelu uhráli Češi vynikající bezbrankovou remízu proti Argentině, ale pak herně nijak nezaujali proti trpaslíkům z KLDR (2:2) a Panamy (2:1). Pět bodů však znamenalo bezpečný postup z druhého místa ve skupině. První mače také odhalily novou hvězdu týmu Luboše Kaloudu, jenž dal dvě branky a herně patřil k nejlepším borcům mistrovství.

Poté přišlo osmifinále s Japonskem a 70 minut to vypadalo na to, že Češi budou mít na turnaji konečnou. Herně to od nich nebylo vůbec dobré a po zásluze prohrávali 0:2. Jenže utkání rozhodly penalty. Nejprve reprezentanti Země vycházejícího Slunce darovali českému týmu dvě penalty v rozmezí tří minut a jelikož je Ondřej Kúdela a Jakub Mareš proměnili, šlo se do rozstřelu. Tam udrželi střelci se lvíčkem na prsou pevnější nervy a šli mezi nejlepších 8 týmů Mistrovství světa.

Čtvrtfinále přineslo další zajímavý boj. Svěřenci Miroslava Soukupa se totiž statečně rvali 90 minut se Španělskem, aby po bezbrankovém skóre přišlo prodloužení. V něm na branku Kaloudy reagoval Juan Mata a opět se kopaly penalty. Češi byli neomylní a když za španělský tým v rozhodující chvíli selhal Gerárd Pique, bylo hotovo. Hrdinou rozstřelu byl brankář Radek Petr, jenž strávil jarní část sezony v Mutěnicích (MSFL).

Semifinále bylo klidnější. Český tým narazil na Rakušany a už v 15 minutě vedl po brankách Tomáše Mičoly a Martina Fenina 2:0. Poté už skóre zkušeně kontroloval a i přes kritiku tvrdě defenzivního výkonu se mohl těšit na šokující finále.

Češi sahali na zlato, ale Agüero

Finále velkých turnajů měla pro české potažmo československé týmy vždy podobný průběh. Jak na světových šampionátech 1934 a 1962, tak i na mistrovstvích Evropy 1976 a 1996, se náš tým ujal vedení. Jenže ve všech případech o něj přišel a pouze ME 1976 nakonec skončilo vítězně.

Podobně vypadalo i finále mladíků v Kanadě. Nejlepším argentinským hráčem této věkové kategorie byl Lionel Messi, ale ten už tým přerostl a turnaje se nezúčastnil. To však neznamená, že by Jihoameričané neměli v kádru řadu budoucích hvězd světového fotbalu. Mezi nimi už tehdy vynikalo duo Sergio Agüero a Ángel di María.

Ve finálovém duelu se Češi dlouho bránili, ale v 60. minutě přišel šok. Po krásné akci Kaloudy se z otočky trefil Fenin a náš tým byl 30 minut od senzace. Bohužel hned dvě minuty nato nechali čeští zadáci nepochopitelně osamoceného Agüera, jenž neměl problém srovnat skóre.

Když už vše nasvědčovalo tomu, že zápas půjde do prodloužení, nechal se brankář Petr pět minut před koncem nachytat lehkou střelou Maura Zárateho na přední tyč a bylo vymalováno. Českým reprezentantům, tak zbyly jen oči pro pláč, ale po krátké době si uvědomili, že i přes finálovou prohru si vezou z Kanady obrovský úspěch.

A jaký byla další cesta českých mladíků? Tam už to tak slavné nebylo. Některým zkazila kariéru zranění (Luboš Kalouda, Petr Janda či Jan Šimůnek), jiným alkohol (Martin Fenin) a další neměli fotbal jako svou hlavní prioritu (Marcel Gecov). Asi nejlepší kariéru tak z týmu udělala dvojice obránců Ondřej Kúdela a Marek Suchý. Žádná hvězda však nakonec ze stříbrných hrdinů nakonec nevzešla.

Celý finálový duel si můžete pustit zde.