Co je to Bosmanovo pravidlo ve fotbale?

Jeho případ změnil fotbal. Díky Jeanu-Marcovi Bosmanovi mohou dnes hráči po vypršení smlouvy bez kompenzace odejít do jiného klubu. Zároveň mohou týmy v Evropě mít v kádru neomezený počet fotbalistů z Evropské unie.

Foto: Alexandros Michailidis / SOOC / SOOC via AFP / Profimedia

Jak Jean-Marc Bosman změnil fotbalové pořádky

Dnes jde o samozřejmou věc. Když hráči končí smlouva, může si už šest měsíců před jejím vypršením domluvit budoucí angažmá jinde. A to bez toho, aby si jeho současný klub mohl nárokovat nějaké odstupné nebo přestupovou částku. Pro fotbalisty to znamená nejen větší svobodu, ale také možnost inkasovat zajímavý podpisový bonus. A to díky Jeanu-Marcovi Bosmanovi, na jehož případ se podíváme v tomto článku.

Získejte bonus a vsaďte si na fotbal

Bosmanovo pravidlo: vývoj revolučního případu

Jean-Marc Bosman býval nadějným záložníkem. Jednu dobu byl dokonce kapitánem belgické reprezentace do 21 let. Fotbalový svět ho ale zná díky něčemu, co začalo v jeho 25 letech.

V roce 1990 mu končila smlouva v klubu RFC Lutych a chtěl se přesunout jinam. Zájem projevil druholigový francouzský Dunkerque. Tak jednoduché to ale nebylo. Sled dalších událostí popisujeme níže.

• RFC si za Bosmana řeklo 500 tisíc liber, což Dunkerque odmítl zaplatit.
• Poté, co přestup padl, RFC Bosmanovi snížilo plat o 75 % na 500 liber měsíčně a přeřadilo ho do rezervy.
• V srpnu 1990 Bosman zažaloval RFC za to, že mu není umožněno využít novou nabídku. V prosinci mu soud dal za pravdu a Bosman RFC opustil.
• V roce 1991 Bosman jednal s francouzským klubem St. Quentin, dohoda ale padla na omezeném počtu cizinců v evropských klubech.
• Bosman podal druhou žalobu. Tentokrát na RFC, belgický svaz a organizaci UEFA. Šlo o rovnoprávnost při přestupech, pravidlo o počtu zahraničních fotbalistů a náhradu škod.
• Vše se táhlo až do roku 1995. Nakonec Evropský soud 15. prosince rozhodl o zrušení přestupních částek po vypršení smluv. Zrušil rovněž omezení počtu hráčů ze zemí Evropské unie.
• Bosman zároveň vysoudil odškodné ve výši 350 tisíc švýcarských franků.

Ze známých hráčů Bosmanovo pravidlo jako první využil Davids při odchodu z Ajaxu

Po verdiktu Evropského soudu z 15. prosince 1995 je na fotbalisty v Evropské unii nahlíženo jako na zaměstnance, kteří po konci smlouvy mohou odejít do jiného klubu. A to bez finanční kompenzace pro jejich bývalý celek. Navíc si takový přesun mohou domluvit už půl roku před koncem kontraktu.

Po jeho vypršení zkrátka přejdou jinam jako volní hráči – tedy zadarmo. Pro samotné fotbalisty je to také výhodné v tom, že jejich nový klub může být ochotnější část ušetřených peněz na přestupové částce zaplatit přímo danému hráči formou podpisového bonusu.

Prvním případem světově známého fotbalisty, který využil Bosmanovo pravidlo, byl Edgar Davids. Nizozemský záložník takto v roce 1996 vyměnil po konci smlouvy Ajax za AC Milán.

Bosman rule mnohým pomohlo, sám Belgičan se ale dostal do problémů

Zatímco Bosmanův případ otevřel ostatním cestu ke štědrým podpisovým bonusům, samotnému Belgičanovi zatím žádný šťastný konec nepřinesl.

Část kompenzace utratil za advokáty, daně a špatnou investici. Rozvedl se, žil na dávkách a měl problémy s alkoholem. V roce 2013 dostal roční podmínku za napadení své přítelkyně. Po odvolání byl trest zmírněn na veřejně prospěšné práce.

V roce 2015 Bosman pro magazín Kicker k celému revolučnímu případu prohlásil, „Zcela otevřeně říkám, že bych „upřednostnil“, kdyby si tím prošel nějaký jiný idiot, který by to prorazil. Já jsem tím hodně ztratil. Ale takový už je můj úděl.“

Dalším velkým soudním sporem je případ Lassany Diarry

Bosmanův spor není jediným případem, kdy se hráč soudí s některým z fotbalových orgánů. Nadále probíhá právní bitva Lassany Diarry s federací FIFA a belgickým svazem. Bývalý francouzský reprezentant požaduje odškodné 65 milionů eur.

Odvolává se na verdikt Soudního dvora Evropské unie, který o některých přestupových pravidlech FIFA řekl, že porušují zákony Evropské unie o volném pohybu hráčů. Poté dle svých slov několik měsíců čekal na to, jestli ho obě organizace osloví s návrhem na dohodu. To se ovšem nestalo. V srpnu 2025 tedy Diarra oznámil, že bude v soudním sporu pokračovat.

Diarrův případ se táhne od roku 2014. Tehdy opustil Lokomotiv Moskva, i když měl v klubu platnou smlouvu. Za to dostal pokutu 10 milionů eur. Poté zažaloval organizaci FIFA a belgický svaz. Nutnost platit odškodné mu totiž měla překazit angažmá v belgickém Charleroi, které se mělo obávat finančních rizik spojených s Francouzovým příchodem.

Po zmiňovaném rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie následně FIFA upravila svá pravidla, která určují výpočet výše kompenzace při rozvázání smlouvy. Hráčská asociace FIFPRO ale uvedla, že tato dočasná opatření považuje za nedostatečná.

* Zdroje informací použitých v článku: Kicker, Wikipedia.