Multi-club ownership: Fotbalové kluby se stejným vlastníkem a jak tyto projekty fungují

Multi-club ownership neboli skupina fotbalových klubů se stejným vlastníkem je trendem moderního fotbalu. Tento model skýtá zajímavé příležitosti, ale přináší také otázky férovosti a může způsobit problémy třeba v evropských pohárech. Podívejte se v našem článku na přehled největších a nejúspěšnějších projektů z celého světa.

TOP 7 projektů – Přehled

Foto: ČTK / DPA / Elmar Kremser/SVEN SIMON

Fotbalové kluby se stejným vlastníkem: od Red Bullu a City Football Group po Mexiko

Mnohé kluby po celém světě v současném fotbale nefungují samostatně, ale jako součást rozsáhlých mezikontinentálních sítí. Tyto propojené projekty umožňují efektivní rozvoj hráčů či optimalizaci finančních nákladů. S významnými výhodami ale přichází i velké výzvy, například v případě účasti v evropských pohárech.

Přečtěte si v článku bližší informace o City Football Group, fotbalové síti Red Bullu nebo aktivitách saúdskoarabského Public Investment Fund. A pokud si chcete na fotbal vsadit, můžete využít kurzovou nabídku SazkaBetu. Pro nové hráče je navíc připraven vstupní bonus zdarma.

Kurzy na fotbal z celého světa najdete u SazkaBetu

Nejvýznamnější multi-club ownership projekty

Na následujících řádcích si blíže představíme top 7 projektů tohoto druhu z celého světa. Není náhodou, že většina z nich se točí kolem těch největších a nejprestižnějších značek na úrovni fotbalové Ligy mistrů a předních příček prestižních soutěží. Částečně ale zabrousíme i do exotičtějších částí světa.

1. City Football Group

City Football Group, běžně zkracována na CFG, je široce rozkročeným a velmi robustním projektem. Z názvu je snadné odvodit, že výkladní skříní této sítě je anglický Manchester City, v němž drží CFG 100% vlastnický podíl.

Vedle něj se do CFG řadí i další známé fotbalové adresy jako New York City, francouzské Troyes, italské Palermo nebo australské Melbourne City. Významné podíly vlastní CFG také v brazilské Bahie, belgickém Lommelu. Menšinový podíl potom drží v Gironě či japonské Yokohamě. Jeho působnost však sahá třeba i do Indie, jedná se skutečně o globální síť.

Typickým produktem CFG je útočník Sávio neboli Savinho. Brazilec se stal členem projektu v roce 2022, kdy z mateřského Mineira přestoupil do Troyes. Za tento klub ovšem neodehrál ani minutu, hostoval v PSV a potom v Gironě, načež ho koupil Manchester City. Fanoušci Troyes pak pochopitelně projevili značnou nevoli, že nejdražší posila v historii klubu v jeho dresu nikdy nenastoupila...

Kromě této kontroverze se problémy objevily i po ročníku 2023/24, v němž se jak Man City, tak Girona kvalifikovaly do Ligy mistrů. Významný podíl stejného majitele ve struktuře obou klubů byl překážkou. Proto byl podíl ve španělském celku na jednu sezonu převeden do slepých fondů pod správou orgánů UEFA a oba kluby mohly v následující sezoně milionářskou soutěž hrát.

2. Red Bull

Síť poháněná rakouským nápojovým gigantem je skutečným průkopníkem v tomto odvětví. Red Bull vstoupil do tradičního klubu Austria Salzburg už v roce 2005. Od té doby nosí RBS dresy v typické červeno-bílé kombinaci s býky na prsou. Od té doby je také Salzburg nejúspěšnějším a nejvíce nenáviděným rakouským fotbalovým klubem.

Vedle něj se do projektu Red Bullu řadí i další významné celky. Roli hlavního manšaftu celého projektu postupem času převzalo nyní již tradičně bundesligové Lipsko. Saský klub přitom rakouská společnost kupovala v roce 2009 jako čtvrtoligový celek, rychle jej ale dokázala i díky značným investicím dostat mezi elitu.

Dále jsou v síti Red Bullu rakouský druholigový Liefering, farmářský celek Salzburgu, brazilské Bragantino, New York Red Bulls a japonská Ōmiya Ardija. Menšinové podíly pak Red Bull vlastní i v anglickém Leedsu a francouském Paris FC.

Zajímavé je, že na podzim 2018 se ve skupinové fázi Evropské ligy potkaly Salzburg s Lipskem. UEFA je tehdy považovala za dostatečně svébytné entity, takže se oba kluby mohly EL účastnit, a los si zašpásoval a poslal je proti sobě.

3. Public Investment Fund

Jeden z nejkontroverznějších projektů probíhá pod hlavičkou saúdskoarabského státního investičního fondu. Do jeho portfolia patří čtyři největší celky domácí Saudi Professional League, tedy Al-Ahli, Al-Ittihad, Al-Hilal, a Al-Nassr. V každém z nich PIF drží 75% podíl.

V říjnu roku 2021 byl také úspěšně dokončen převod anglického Newcastlu pod správu PIF. Magpies se tím zařadili mezi nejbohatší fotbalové kluby na světě.

Právě vstup takřka neomezených arabských finančních prostředků do nejvyšších pater anglického, potažmo evropského fotbalu ovšem narážel na kritiku kvůli tzv. sportswashingu. Pod tímto pojmem se skrývá vylepšování pověsti a odvracení pozornosti od problematických témat právě prostřednictvím sponzoringu sportovních akcí a klubů.

4. BlueCo

Americká investiční skupina BlueCo převzala v roce 2022 vládu nad londýnskou Chelsea po sankcionovaném ruském oligarchovi Romanu Abramovichovi. Vedle anglického velkoklubu pak do její stáje patří i franouzský Strasbourg, který je svým způsobem farmou Londýňanů, byť působí v nejvyšší soutěži.

BlueCo vedené americkým miliardářem Toddem Boehlym proslulo během několika let svými občas až nezřízenými kroky. Utrácí horentní sumy často za poměrně mladé a neprověřené hráče a nechová příliš velkou důvěru vůči trenérům.

Během tří a půl roku od svého nástupu už propustili pět trenérů. Nyní je v čele Chelsea šestý, Liam Rosenior, který nepřekvapivě před nástupem na Stamford Bridge koučoval ve Strasbourgu.

5. INEOS

Bristský petrochemický gigant působí ve fotbale hned ve třech evropských klubech. Vlastní jak francouzské Nice, tak i švýcarské Lausanne, se kterým se v Konferenční lize potkala Sigma Olomouc.

Největším jménem v portfoliu INEOSu je ovšem Manchester United. Ve vlastnické struktuře 20násobného mistra anglické ligy je menšinovým vlastníkem s necelými 30 %, ovšem se zodpovědností za sportovní stránku celého projektu.

Vsaďte si na Premier League s bonusem u SazkaBetu

6. Eagle Football

Francouzský holding spojený s americkým podnikatelem Johnem Textorem působí na třech kontinentech. Do jeho sítě patří Lyon, belgický Molenbeek, anglický Crystal Palace, brazilské Botafogo a severoamerická akademie FC Florida.

Londýnský celek se stal nevinnou obětí multi-club modelu v létě 2025. Crystal Palace totiž vyhrál FA Cup a kvalifikoval se do Evropské ligy. Právo účasti ve stejné soutěži ale získal i Lyon, a jelikož se v domácí lize umístil lépe, měl přednost.

Textor a jeho kolegové totiž nedokázali včas vyřešit problém souběžného vlastnictví více učastníků ve stejném poháru a na rozdíl od případu City Football Group byl jeden z jejich týmů, v tomto případě právě Palace, potrestán administrativním přeložením do Konferenční ligy.

7. Tony Bloom

Brit Tony Bloom svou osobností zaštiťuje projekt, který si zaslouží slova chvály. Ukazuje totiž, že mimořádných úspěchů lze dosáhnout i na méně blyštivých adresách a v případě, že se neřadíte mezi nejbohatší majitele fotbalových klubů.

Někdejší profesionální hráč pokeru si díky propracovaným matematickým modelům ve sportovním sázení vydělal astronomické peníze a nyní na obdobných analytických a datových základech staví své fotbalové impérium.

Dokázal do Premier League vytáhnout Brighton, který pod jeho vedením proslul jako továrna na talenty. K mistrovskému titulu nasměroval i belgický Royale Union SG. Menšinový podíl vlastní tak jako v Unionu i ve skotských Hearts a australském Melbourne Victory.

Fotbalové kluby se stejnými vlastníky – tabulka

V přehledu níže najdete kromě výše uvedených největších a nejzajímavějších projektů i další. Poměrně dost rozšířený a běžný je model víceklubového vlastnictví v Latinské Americe, například v Mexiku. Tamní fotbalové regule totiž podobné případy nijak významně neomezují.