V rubrice Za fotbalem do světa najdete autentické reportáže členů naší redakce z návštěv fotbalových utkání v zahraničí. Tentokrát jsme se vydali na jih Itálie do Neapole. Jakou zápas přinesl atmosféru a co nás trochu zaskočilo? To už se dozvíte dále v článku.
Neapol–Atalanta: Jih Itálie s příchutí zmatků
Pokud se hodláte vydat na zápas fotbalové Neapole, doporučuju vám, abyste se v první řadě obalili pořádnou dávkou trpělivosti při nákupu vstupenek. Pro mě to nebyl první, pátý ani desátý fotbalový výjezd do Evropy, ale mohu zodpovědně říct, že takový zmatek při pořizování lístků jsem ještě nikdy nezažil. Nebyly to však jediné zmatky, které nás zdejší pobyt provázely. Inu, i takový je jih Itálie.
Už nákup vstupenek se rovnal hororu
První pokus byl samozřejmě už online, ale nákup lístků z ciziny místní systém neumožňoval. Nechali jsme to tedy osudu a spoléhali na to, že lupeny seženeme na místě, ostatně vyprodáno nebylo. Oficiální web SSC Neapol nabízí seznam prodejních míst, a tak jsme šli najisto. Teda alespoň jsme si to mysleli. Když jsme totiž vyrazili do prvního z nich, prodejce nás odbyl s informací, že tam je rozhodně nemá a málem nás zavraždil pohledem.
Demoralizovaní jsme tak raději zapadli do nejbližší hospody, kde nám číšník u překvapivě dobrého piva Peroni řekl, že máme kvalitní fotbalovou reprezentaci. Udiveně jsme se na sebe podívali a mysleli si, že pán byl asi 20 let v hibernaci. Načež jsme mu sdělili, že český národní tým je poslední dobou spíše k smíchu.
Druhý den jsme vyrazili do podniku, kde to sice vypadalo, že nás každou chvíli někdo ubodá, ale cílem byly lístky a ty měli. Já chtěl z kiosku co nejdříve vypadnout, poněvadž na stropě visela sparťanská šála. Naopak Jakub Heřmánek byl ve své ráži, oprášil svou italštinu a vstupenky byly v talonu. Mohli jsme jít na zaslouženou pizzu, kterých za pět dnů padlo celkem sedm. Její chuť byla velkým pozitivem našeho místního dobrodružství.
Kde byl problém a proč se nám nepovedlo z Česka lístky koupit? Osobně jsem to vyhodnotil tak, že je systém neprodá cizincům. My měli vstupenky sice na naše jména i s osobními údaji, ale bylo na nich uvedeno, že jsme Italové. Asi se to teda dalo obejít takhle a mohli jsme je pořídit online, ale kdo to měl tušit?
Neapol: špína, Vesuv a hlavně Diego
Apropos Neapol, to je vskutku zajímavé město. Když chodíte místními uličkami, jste každou chvíli na hraně návštěvy nemocnice po srážce se skútrem a vidíte zde takové množství odpadků, že by se za ně snad styděli i někde ve slumu Kibera. Přes to všechno má město své zvláštní kouzlo a hlavně... Všude je Diego.
Ptáte se který? No přece Maradona. Asi je zbytečné představovat tuto modlu, která v Neapoli strávila sedm sezon, během nichž s klubem vyhrála dva tituly v Serii A. Stejně úspěšný je místní klub i v posledních letech, na což jsou zde náležitě hrdí, ale Diego je prostě Diego. Ten tady ční nade všemi, dokonce možná i nad samotným Bohem.
Nelze se tak divit tomu, že mezi nejnavštěvovanější místa celé Neapole patří právě nástěnné malby s touto místní modlou. Nejslavnější z nich najdeme ve čtvrti Spagnoli a pokud se k ní dostanete v nejvytěžovanější hodiny, taky se můžete ocitnout na hraně ušlapání. Zajímavé je, že hlava místního poloboha je přímo v okenici.
Pokud mám město hodnotit čistě z pohledu turisty, tak mimo Maradony a fotbalu toho zase tolik nenabízí. Na druhou stranu může sloužit jako vynikající východisková lokalita k řadě cest do okolí (Pompeje, Capri, Amalfinské pobřeží). Na Neapol navíc kouká úchvatný Vesuv, ale jeho "nenávštěvu" bych raději ponechal stranou. Byla to jen další ukázka jihoitalské organizační laxnosti.
Docela by mě zajímalo, jak by fungovala místní evakuace v momentě, kdy by se spící gigant rozhodl, že zase ukáže svoji sílu, tak jako tomu bylo před dvěma tisíci let. Nebo víte co, vzhledem k tomu, jak tady všechno funguje, to raději ani vědět nechci.
Od atmosféry jsme čekali trochu víc
Nyní už raději k samotnému zápasu a jeho organizaci. Ta byla totiž více než svérázná. Cesta metrem na stadion byla ještě celkem v pohodě. Navíc zastávka je kousek od místního svatostánku. I vstup na stadion proběhl poměrně hladce. Tak jednoduché to neměli někteří kotelníci, kteří vlastnili lístky na jiná místa a snažili se s pomocí kamarádů dostat do sektoru asi čtyři metry nad námi. Zajímavé. Já osobně bych nechtěl z takové výšky spadnout hlavou na beton, ale za možnost sledování duelu z kotle to asi některým stojí.
My si pořídili lupeny na místa za 40 eur, které byly v desáté řadě za brankou. V Edenu by to možná na dostatečný výhled stačilo, ale tady, kde je tribuna asi deset metrů za atletickou drahou? No, nebudu kecat, horší výhled jsem na fotbale neměl. Zlatá 86. řada na San Siru. Nicméně šli jsme tu především kvůli atmosféře. Do dalších nevyprodaných sektorů už se ceny lístků pohybovaly od 80 eur výše, což je vzhledem ke zdejší nevysoké kupní síle poměrně hodně.
Zápas přinesl poměrně zajímavý průběh a výhra domácího celku 3:1 byla víceméně zasloužená. Za hosty sice vystrkoval růžky Charles De Ketelaere, ale po jeho vystřídání už nekladli žádný odpor.
Co mě ale trochu zklamalo, to bylo fandění místních Tifosi. „Neapol? Lepší atmosféru jsem nezažil,“ psal mi kamarád v průběhu zápasu. No tak to teda houby s mákem. I na jaře v Poznani jsem zažil lepší fandění. Nebylo to sice úplně špatné, ale na to jaká pověst tomu předcházela, bych čekal větší bombu.
Ono se fandí hodně, ale problém SSC je zde v tom, že zdejší stadion je strašně rozlehlý a zvuk zde utíká všemi směry pryč. On to není moderní stadion asi v žádném směru a zdejší záchody by se zdatně mohly srovnávat s těmi z filmu Trainspottingu.
Z hlediska chorálů mě zaujal fakt, že místní střídali jen několik málo pokřiků. Často se také uchylovali, což je na jihu běžné, k urážení soupeřových fans. To by možná nebylo tak divné, kdyby se jednalo o nějaké vyhrocené derby, ale z Bergama na zápas do kotle přijelo jen pár desítek nejvěrnějších.
Co se občerstvení na stadionu týká, lze mu vytknout jednu zásadní věc, chybí zde alkoholické pivo. Nicméně vzhledem k chování místních Tifosi, je to asi i trochu pochopitelná záležitost. Níže se můžete podívat na výběr z ceníku.
- Coca Cola 0,45 l – 5 €
- Nealko pivo – 5 €
- Káva – 2 €
- Sendvič šunka/sýr – 5 €
- Mini oreo – 4 €
Příště raději pěšky
Slušný zmatek nastal také při cestě ze stadionu. Italové si s tím hlavu nelámou. Sice zde bylo skoro 50 tisíc lidí, ale snad si někdo nemyslí, že by kvůli tomu posilovali dopravu. Prostě se všichni nacpěte do jednoho vlaku. Ten byl naplněn odhadem na 150 procent své kapacity. Kdybych to tušil, na hotel vyrazím raději pěšky, jenže... Jakmile jsem stál v řadě, už nešlo udělat krok zpět. Dav by mi to prostě neumožnil.
Celkově musím říct, že zajet si na utkání do Neapole je vskutku zajímavý a především specifický zážitek. Pokud ale nesnášíte zmatek, raději bych si tuto cestu odpustil. Na skutečnost, že všechno funguje, tak jak má, tady můžete velmi rychle zapomenout.
Závěrečný verdikt a hodnocení zápasu NAP - ATA: 7/10
- Fandění a chorály: 7/10, kdybych od toho neměl žádná očekávání, dal bych klidně nějakých 8 až 9, ale vlastně to v ničem nevybočovalo z průměru.
- Kvalita fotbalu: 8/10, zápas přinesl řadu zajímavých momentů. Oba týmy ukázaly hezké kombinace, navíc byly k vidění hned čtyři branky.
- Atmosféra okolo: 8/10, je to takový trochu punk, což ne každému může sedět. Vidíte, že fotbalem všichni žijí, ale zážitek vám kazí katastrofální infrastruktura.
Článek o tom, jak nakupovat vstupenky na fotbal, najdete ZDE.
|
Využij skvělý bonus pro nové sázkaře |
||||
|---|---|---|---|---|
|
|
TIPSPORT – získej bonus až 50 000 Kč + 300 Kč Zaregistruj se online u Tipsportu a zapoj se do komunity sázkařů. Získej bonus 300 Kč zdarma, a navíc bonus ke vkladu až 50 000 Kč. |
|||
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - informace zde.
