Slavia slaví po bizarním závěru: hrdinou nezlomný Chorý

Zápas Slavie s Plzní přinesl už tradičně jeden z vrcholů podzimu. Sešívaní se sice dlouho herně trápili, ale po kontroverzních momentech v závěru utkání rozhodl Tomáš Chorý. Přečtěte si náš komentář k zápasu.

Foto: ČTK / Vondrouš Roman

20/20, Chorý je muž bez nervů

Tentokrát zhodnotím zápas trochu retrospektivně a nemohu začít ničím jiným než rozhodující penaltou. Ta přišla po nesmyslném zákroku Merchase Doskiho na Emmanuela Ayaosiho. Oprávněnost penalty nikdo asi zpochybňovat nemůže a hosté se mohou čílit hlavně na zkušeného iráckého levého beka, jenž v nepříliš náročné situaci nepochopitelně podrazil nigerijského křídelníka.

Mnohem zajímavější věci se však děly potom. Tomáš Chorý totiž poprvé ve své ligové kariéře nedal penaltu. Florian Wiegele jeho pokutový kop bravurně vytáhl na tyč a mohl být mužem utkání. Jen málokoho v tu chvíli napadlo, že králem zápasu bude přece jen jeho sok v červenobílém dresu.

Do dějin zápasu se totiž už podruhé negativně zapsal Doski. Ten při snaze zabránit domácí dorážce trefil svého spoluhráče a jen tyč jej zachránila od pravděpodobně nejbizarnější asistence na vlastní gól v historii našeho fotbalu. Co však bylo důležitější, do vápna vběhl dřív, než slávistický forvard kopl do míče a penalta se musela opakovat.

Plzeňští se vztekali, ale pravidla v tomto směru hovoří jasně. Leckdo upozorňoval, že být to naopak, tak se desítka neopakuje, ale není to pravda. Právě proti sešívaným se kvůli stejnému přečinu kopaly dvě penalty loni v Mladé Boleslavi. Fanoušci Západočechů namítali, že slávisté pro změnu vběhli dříve do vápna při Chorého opakované exekuci, ale to už jednak dle nové úpravy pravidel nehraje roli a navíc hostující borci byli v nepovoleném území také dřív (počítá se i půlkruh).

Zde je potřeba se zastavit u osoby Tomáše Chorého. Jen málokdo se dokáže vžít do jeho role při opakování penalty. V posledních týdnech čeká 90 procent fotbalové veřejnosti na jeho chybu, a pokud by i druhý kop neproměnil, patřičně by mu to všichni omlátili o hlavu. On si i přesto vzal míč a neomylně poslal balon přesně za tyč. Mnohem jednodušší by pro něj bylo ukázat na některého ze spoluhráčů, jenže ukázal, že v klíčových momentech umí být lídrem s velkým L, kterého Slavia momentálně potřebuje.

Získej bonus 1000 korun u Fortuny

Chaloupek předvedl nevídané minely, ale spasil se brankou

Třetí osobou, která se opakovaně zapsala do dějin střetnutí, je Štěpán Chaloupek. Ten hned dvakrát zbytečně ztratil míč a v obou případech z toho byla obrovská příležitost svěřenců Radoslava Kováče. V prvním případě si Amar Memić počínal bezchybně a poslal svůj tým do vedení. Při druhém zakončení Prince Adu v poměrně lehké pozici nedokázal přehodit Jakuba Markoviče.

Odchovanec Teplic se i díky selhání ghanského fotbalisty mohl stát jedním z hrdinů utkání. Inkasovanou branku totiž odčinil svou trefou na 1:1. Situaci přitom neměl vůbec jednoduchou a většina hráčů by v jeho pozici nejspíše jen napálilo před sebou stojícího beka. Chaloupek však ukázal, že má v sobě nevídaný gólový čuch (viz loňských 9 branek), míč si bleskově přehodil z pravé nohy na levou a i s notnou dávkou štěstí překonal Wiegeleho. Tady to přitom chtělo opravdu strojovou přesnost.

Plzeň s nejlepším výkonem v sezoně

Po utkání je paradoxně třeba chválit hlavně plzeňské fotbalisty. Ano, sešívaní měli většinu utkání více ze hry, ale vůbec se nedokázali dostat do koncentrované obrany hostů. Ti naopak vyráželi při každém zisku míče do nebezpečných brejků a nebýt už tradičně skvělého Markoviče, mohli vršovičtí prohrávat už o půli.

Hosté pak už absolutně nezvládli závěr utkání po psychické stránce a trenér brankářů Matúš Kozáčik viděl dokonce červenou kartu. Na hřišti bylo sice všechno dle pravidel v pořádku, ale Plzeňským se lze jen těžko divit. Hráči ani trenéři nemají v daný moment k dispozici video a na jejich místě by cítil křivdu asi úplně každý.

Ovlivní slávistická marodka reprezentační nominaci?

Na fanoušky nyní čeká třítýdenní ligový půst a hned čtyři reprezentační klání. Mnoho příznivců českého fotbalu podrobilo nominaci Santiho Denii dost značné kritice, ale já se s ní vůbec neztotožňuju. Na národní tým čekají čtyři duely, v nichž se bude v drtivé většině případů bránit. K čemu by v těchto duelech byli Michal Beran či Patrik Hellebrand, to vážně netuším. Podržení dalších hráčů v jedenadvacítce pak vzhledem ke klíčovým bojům o postup na jarní Euro také dává smysl.

Fandové se však kromě ve výborné formě hrajícího Matěje Radosty (kritici jej zřejmě na podzim neviděli hrát) mohou dočkat i dalších překvapivých jmen. Jak naznačil Jindřich Trpišovský na pozápasové tiskové konferenci, řada jeho svěřenců není fit. S národním týmem určitě nepojede David Zima a otazníky visí i nad Vlčkem, Chorým a Provodem. Přitom sešívaní před náročným zbytkem podzimu potřebují doléčení svých opor, protože nyní je jich v nadsázce pět a půl.