Středoevropský pohár (Mitropa Cup): historie, vítězové, systém

Středoevropský pohár (Mitropa Cup) představoval absolutní fotbalový vrchol meziválečného období pro nejlepší týmy střední Evropy. Ačkoliv byl po válce obnoven, nástupem Poháru mistrů evropských zemí ztratil na prestiži. V roce 1992 pak definitivně zanikl. Přečtěte si detaily o formátu, vítězích a historických úspěších českých klubů.

✅ Prozkoumej kurzy s bonusem u fBet

foto: ČTK

Co v článku najdete:

• Co to bylo a jaký byl formát
• Přehled ročníků a výsledky Čechů
• Historická vítězství Sparty
• Slavný triumf Slavie

Co byl Středoevropský pohár a jaký měl formát

Ustavující schůze soutěže proběhla v Praze symbolicky 28. října 1926. Tím vyvrcholila dlouhá jednání zahájená na pražském kongresu mezinárodní federace. Sekretáři fotbalových asociací Karel Petrů a Hugo Meisl se dohodli na vytvoření silného středoevropského fotbalového bloku. Celosvětově se pro soutěž vžil název Mitropa Cup podle německého akronymu pro střední Evropu.

Zaregistruj se a vsaď si na fotbal ZDE

V nejslavnější předválečné éře se turnaje účastnily nejlepší kluby z Československa, Rakouska, Maďarska a Jugoslávie. Později se přidaly také celky z Itálie, Švýcarska a Rumunska. Maďarsko jako jediné nevynechalo ani jeden ročník. Zápasy se vyznačovaly obrovským diváckým zájmem a prestiž byla na úrovni domácích lig.

Týmy hrály vždy vyřazovacím způsobem na dva zápasy – doma a venku. Prvních osm ročníků startovalo s osmi účastníky. V roce 1935 se počet navýšil na šestnáct celků. O rok později se výjimečně hrálo dokonce s dvaceti týmy včetně předkola. Po anšlusu Rakouska a okupaci Čech a Moravy se formát opět zúžil na osm mužstev.

K obnovení soutěže došlo v roce 1955. Na úspěch z meziválečných let však už nenavázala a utkání měla spíše charakter přátelských zápasů. Přesto se Středoevropský pohár udržel na fotbalové mapě až do roku 1992, kdy pod tlakem slavnějších pohárů definitivně zanikl.

Mitropa Cup: jednotlivé ročníky a vítězové

Nejúspěšnějším klubem celé historie se stal maďarský Vasas Budapešť se šesti trofejemi. Jenže to počítáme i poválečnou éru, která při vší úctě dnes už téměř nikoho nezajímá.

Pokud vezmeme čistě meziválečné období, soutěž žádného hegemona neměla a mančafty se na trůnu pravidelně střídaly. Hned čtyřem celkům se povedlo si trofej pro vítěze odvézt domů dvakrát. Šlo o Spartu Praha, Ferencváros Budapešť, Bolognu a Austrii Vídeň.

Dva triumfy Sparty však nejsou jedinými českými prvenstvími. Na její vítězství z let 1927 a 1935 navázala Slavia v roce 1938.

Založ si účet u fBet a získej bonus

Historické triumfy Sparty Praha

Letenský celek ovládl hned úvodní ročník soutěže v roce 1927. Vstup do turnaje se Spartě vydařil náramně. Ve čtvrtfinále vyřadila Admiru Vídeň. Odveta v Rakousku ale přinesla obrovské emoce. Vídeňští diváci neunesli vyřazení a vrhli se na sparťanské fotbalisty. Semifinále proti Hungárii mělo další kontroverzi. Maďarský celek nasadil hráče v rozporu s tehdejšími řády a Letenští postoupili administrativně.

V boji o titul na Spartu čekal Rapid Vídeň. Na Letné domácí dominovali poměrem 6:2. Odveta ve Vídni se hrálo přehnaně tvrdě a vyloučen byl obránce Perner. Sparta sice prohrála 1:2, ale náskok z prvního duelu jí stačil na zisk cenné trofeje. Zakladatel soutěže Hugo Meisl se musel pražskému klubu za chování rakouských fanoušků v zápasech na Admiře i Rapidu oficiálně omluvit.

Druhý triumf přišel v roce 1935. Semifinále s Juventusem Turín rozhodl až třetí zápas na neutrální půdě ve švýcarské Basileji. Sparta italského mistra s pěti reprezentanty v sestavě deklasovala 5:1. Ve finále se utkala s Ferencvárosem Budapešť. Po úvodní těsné prohře 1:2 zvítězila v domácí odvetě před šedesáti tisíci diváky na zbrusu novém stadionu na Strahově 3:0.

Triumf Slavie Praha z roku 1938

Slávisté čekali na zisk nejuznávanější evropské klubové trofeje dlouhých jedenáct let. V roce 1929 byli triumfu blízko, ale prohráli ve finále. V roce 1938 se pod vedením trenéra Jana Reichardta konečně dočkali. Není divu, že to bylo právě v tomto roce, tým totiž před sezonou posílil legendární Josef Bican, který při cestě za trofejí vstřelil 10 branek.

Finálová pouť nabídla fantastická ofenzivní představení. Slavia ve čtvrtfinále deklasovala italskou Ambrosianu Milán vysoko 9:0. V boji o titul narazila na maďarský Ferencváros. První duel na Strahově před pětačtyřiceti tisíci diváky skončil remízou 2:2. To nebylo dobré, protože v té době byly rozdíly mezi domácími a venkovními zápasy obrovské.

Odveta v Budapešti přinesla heroický výkon defenzivy. Zraněného brankáře Františka Pláničku skvěle zastoupil Alexa Bokšay. Útočník Rudolf Vytlačil šokoval domácí nečekaným gólem z těžkého úhlu. Když pak přidal Ladislav Šimůnek druhou branku, nemohl už sešívaným nikdo vytoužený triumf sebrat.

Originál putovní trofeje ve čtyřicátých letech bohužel zmizel. Slavia proto nechala po jednaosmdesáti letech vyrobit věrnou repliku z mosazi, stříbra a cínu. Klub ji slavnostně představil v roce 2019 společně se zástupci Barcelony. Oba slavné celky totiž historicky spojuje jméno tehdejšího kapitána sešívaných Ferdinanda Daučíka. Ten po emigraci z Československa úspěšně trénoval katalánský velkoklub a získal s ním pět cenných trofejí.