Česko - Německo: Reportáž z výjezdu do Dunajské Stredy

„Klepeta jsem ještě nikdy neměl,“ říká kamarád při cestě autem z Mistrovství Evropy do 21 let. Bylo to vskutku zajímavé. Já vám reportáž z místa, které je na Slovensku opravdu jen na papíře, přináším na následujících řádcích.

Foto: ČTK / Šálek Václav

Česko - Německo: Vstupenky za férovou cenu

Když se Slováci rozhodli pořádat EURO U21 ve fotbale, hned jsem měl jasno, že pojedu. Plán jsem sdělil přátelům a velmi rychle jsme se domluvili. Nastal však menší háček. Jet chtěli všichni, ale řídit nechtěl nikdo. Proč? To pochopíte při čtení následujících řádků.

Na úvod jsme museli koupit vstupenky, ale to pro mě byla jako ostříleného mazáka v tomto směru malina. Slováci mají systém promakaný a lístků bylo na oficiálním webu habaděj. Stejně tak zde najdete i vstupenky na utkání se Slovinskem, jejichž cena začíná na 12 eurech.

Vsaďte si na zápas Česko - Slovinsko

Domluvili jsme se také na tom, že když už na Slovensko jedeme, tak tam i přespíme. Potom tedy přišlo na řadu shánění ubytování. Objednali jsme si hotel Apollo v Bratislavě, jenž jako své centrum využil italský tým. Šel jsem hlavně po dobré snídani. V tu chvíli jsem ještě netušil, že ráno do sebe budu schopen horko těžko nasoukat vajíčka.

V den cesty přišla první komplikace, jeden z členů výpravy, který je pověstný svou nespolehlivostí, nezklamal a napsal, že nestíhá. Totéž provedl i ve čtvrtek před Hanspaulkou. Snad tohle jako právník nedělá i svým klientům.

Odkaz na oficiální ticketing

Jako v Budapešti

Po příjezdu do Dunajské Stredy na nás čekal trochu kulturní šok. Místní s vámi sice mluví slovensky, ale mezi sebou téměř výhradně využívají maďarštinu. Jeden takový vedle mě seděl na stadionu a rovnou mi sdělil „Naši se nekvalifikovali, tak fandíme vám.“ Pokračoval větami, že má permanentku na Ferencváros. To už jsem tušil, kdo jsou ti naši.

Podobně hovořili vlastně všichni. V Dunajské Stredě jsem nenarazil na člověka, který by se považoval za Slováka. Na druhou stranu pro nás Čechy to byla spíše výhoda a proti zdejším obyvatelům nemůžu říct ani slovo. Po celém městě bylo také kvantum policistů, kteří usměrňovali dopravu. V tomto směru bylo vše vymakané na jedničku. Ostatně policie bude hrát v našem příběhu ještě důležitou roli.

Nicméně nejprve se podívejme na fanzóny. Jedna oficiální byla vedle stadionu. Druhá neoficiální v centru města. Ta u stadionu byla tragická a jestli se chystáte na duel se Slovinskem, ani se neobtěžujte tam chodit. Absolutní ztráta času.

Ta v centru města byla naopak vynikající a nebylo divu, že 90 procent fandů bylo právě v ní. Spousta dobrých piv, zajímavé občerstvení. Já nepřekvapivě zvolil nákup langoše a chybu jsem rozhodně neudělal. Za 5 eur jsem se napráskal až do večera.

Řada Čechů ve fanzóně to trochu přehnala s konzumací alkoholu a obšťastňovali zde přítomné divokými tanečními kreacemi. Dožili se však fotbalu? Na to bych úplně nesázel.

Na utkání Česka se Slovinskem sázejte u Fortuny zde.

Pouta místo fotbalu...

Z fanzóny už jsme šli na stadion. Musím říct, že ten je v Dunajské Stredě moc povedený. Pro fanoušky komfortní. Atmosféra byla dost průměrná a nejvíc se fandilo při pochodu. Z mého pohledu spíš zklamání. Na Anglii to bylo dle přítomných podstatně lepší.

Zápas zde hodnotit nebudu, ten jste všichni viděli. Asi to dopadlo, jak jsem čekal. Zhodnotit však mohu pivo Šariš. Názor na něj mám podobný jako exprezident Miloš Zeman. Dal jsem dva loky a šel si koupit kolu. Tohle se fakt nedá.

Jeden z kamarádů se však i tento hnus rozhodl konzumovat. Inu proti gustu žádný dišputát. V 10. minutě se odebral si koupit další dva kousky této šmakulády. Jenže ne a ne se vracet. „Oni toho blbce snad vyvedli,“ říkal zbývající člen naší skupinky. „Podle mě se jen zakecal s nějakou ženskou,“ byl jsem ve svém úsudku o poznání mírnější. Leč mýlil jsem se.

Ve 35. minutě přišel telefonát se slovy „oni mě sebrali...“ Vím to, jsem bestie, ale v tu chvíli u mě nastal výbuch smíchu a momenty obrovského natěšení na další vyprávění.

Nebudu úplně hodnotit, co se na místě odehrálo. Nicméně došlo ke konfliktu našeho kamaráda se členem místní ochranky a za chvíli začaly létat pěsti. O lidech ze security si mnohdy myslím své a co si budeme, kámoš taky nepatří zrovna mezi diplomaty. Celé se to odehrálo rychle a ze zápasu jej policie odvezla na stanici. Tam došlo také k dýchání do přístroje, kde se objevilo číslo 1,17.

Ortel místních policistů byl nekompromisní. Inspiraci sobotním Oktagonem ohodnotili pokutou 200 eur, které ulicitoval z 500. To byl úspěch. Ten již bohužel neslavil, když se snažil zlomit srdce sličné policistce. Po zápase jej pustili a my mohli nabrat směr Bratislava. V betonové metropoli pro nás přišel šok. Najít zde podnik, kde se dá po půlnoci zhodnotit zápas u pár půllitrů bylo téměř nemožné.

Noční pivo v Bratislavě? Hledání jehly v kupce sena

Poptávali jsme se místních, společně si zanadávali na jednoho nejmenovaného místního politika, ale vytáhnout i z nich tip na dobrý podnik bylo složité. „Chlapče, zajít si v Bratislavě v neděli večer po půlnoci na pivko, to je skoro nereálné. Také mě to štve,“ zněl nekompromisně jeden z místních mladíků. Draly se mi do očí slzy, ale nakonec jsme přece jen jeden bar našli.

Bohužel zdejší barman měl o čepování piva znalosti zhruba stejné jako já o dojení krav. Jedna hvězda letěla v hodnocení na googlu rychlostí blesku. „To mi ani nezkoušej dávat,“ vychladl už kamarád ze svého pobytu v poutech, aby si připravoval půdu na další. Tentokrát to však dobře dopadlo a my jsme se v klidu mohli odebrat na ubytování a řešit, kam za fotbalem vyjedeme příště.

Článek o tom, jak nakupovat vstupenky na fotbal, najdete ZDE.