Komentář: Dvě tváře reprezentace – po utrpení přišly záblesky změny

Nový trenér, starý herní projev. Tak by se dal v krátkosti shrnout výkon českých reprezentantů v prvním poločase proti Chorvatsku. Druhá polovina už ale přinesla záblesky změn a nechybělo mnoho, aby si Češi nakonec odnesli z premiéry pod Santim Deniou bod. Přečtěte si náš komentář k utkání.

Foto: ČTK / CPA/ERBEN

Denia si prosadil hru se dvěma stopery

Nový trenér národního týmu Santi Denia se nebál říznout do rozestavení české reprezentace a jeho mančaft nastoupil pouze se dvěma stopery, tedy v systému, na který jsou léta zvyklá také španělská mužstva.

Stoperská dvojice Štěpán Chaloupek – Robin Hranáč působila v utkání jistě a byla jedním z mála světlých momentů ve hře českého týmu. Nabízí se však otázka, zda nebude tato herní šablona na škodu v momentě, kdy se uzdraví David Zima s Ladislavem Krejčím, případně až začne Martin Vitík sbírat minutáž v Bologni. Využití jen dvou z těchto borců může být i při kvalitě českého středu zálohy spíše limitující.

Z první půle bolely oči

Jestli někdo označoval výkony českého mužstva na MS za málo odvážné, musel po úvodní pětačtyřicetiminutovce proti Chorvatsku trochu poopravit názor. Vždyť i proslulý prešovský beton byl proti prezentaci našich fotbalistů bezhlavě útočný systém. Deniův tým sice o přestávce držel nerozhodný stav 0:0, ale víceméně se nedostal na soupeřovu polovinu, o čemž svědčila i nula na kontě střeleckých pokusů.

Čechům pomohly góly: jak inkasovaný, tak i vstřelený

Hned úvod druhého dějství navázal na to první a Luka Modrić ukázal, že je snad nesmrtelný, když po překrásném průniku poslal svůj celek do vedení 1:0. To však paradoxně českému výběru trochu pomohlo, protože pochopil, že pokud chce bodovat, bude muset předvést něco také směrem do ofenzivy.

Trvalo to jen chvilku. Adam Hložek využil nečekané chyby Joška Gvardiola, poslal do velké šance Adama Karabce a ten odčinil své zaváhání u inkasované branky a vyrovnal.

Od té chvíle jako by Čechům stouplo sebevědomí a začali být Chorvatům alespoň částečně vyrovnanými soupeři. Nenechme se však zbytečně unést, i po změně stran byli hosté o něco lepším celkem a jejich hra s míčem byla pořád o level kvalitnější než ta česká. Nutno však dodat, že v první půli byl tento rozdíl ještě násobně větší a chvílemi hraničil až s ostudou.

Sláma kromě ojedinělé chyby zaujal

Svěřenci Slavena Biliće si i přes zlepšený výkon Čechů nakonec odvezli tři body, když po centru Ivana Perišiće procpal míč mezi nohy Lukáše Horníčka Marco Pašalić. U této situace trochu zaváhali oba krajní beci. Vladimír Coufal chyboval hned v zárodku akce a Jiří Sláma se nechal střelcem branky hodně lacině předskočit.

Kromě tohoto zaváhání si jablonecký levý obránce při své reprezentační premiéře nevedl vůbec špatně a ukázal, že by mohl být alternativou pro španělského kormidelníka i po uzdravení Davida Juráska s Matějem Rynešem.

Sedmadvacetiletý fotbalista zaujal hlavně dvěma průnikovými přihrávkami za obranu, po nichž mohly přijít další české branky. V prvním případě však debutant Matěj Radosta trestuhodně přestřelil. Ve druhém si v podobné pozici i s notnou dávkou štěstí (opět zakončoval špatně) poradil s hostujícím brankářem, ale celé akci bohužel předcházel ofsajd. Chorvaté tak ani v jednom případě nedoplatili na laxní bránění Perišiće, hrajícího na levém beku.

Teplický hráč byl v zápase na pravém křídle nebezpečnější než Lukáš Ambros. Ten sice nehrál vyloženě zle, ale v několika momentech bylo vidět, že je to spíš kreativní než náběhový fotbalista a je otázkou, jestli by mu víc neseděla pozice uprostřed hřiště.

Ke konci utkání už si Chorvaté výhru zkušeně pohlídali a jejich vyššímu vítězství zabránil v posledních minutách fantastickým zákrokem Lukáš Horníček. Gólman Newcastlu působil celý zápas velmi jistým dojmem a zcela nepochybně si řekl o roli reprezentační jedničky.

Červ potvrdil slabou formu z úvodu sezony

Češi však měli na trávníku i řadu hráčů, kteří nepřesvědčili. Mezi nimi dominoval především Lukáš Červ, jenž byl v mnoha soubojích pozdě a nevedlo se mu ani v rozehrávce. Plzeňský fotbalista navíc mohl být rád, že vůbec dohrál. Už v prvním poločase totiž předvedl ostrý skluz, který smrděl červenou kartou. Kdo od něj po tomto ošklivém zákroku čekal omluvu, ten měl smůlu. Odchovanec Slavie místo toho ještě svému soupeři pěkně od plic vynadal. Proč? To nechápal asi vůbec nikdo.

Hložek lepší než Schick (což není takový problém)

Česká ofenziva se mohla v zápase opřít hlavně o solidní Hložkův výkon. Ano, hráč Hoffenheimu předvedl několik nepřesností, ale bojoval a hlavně ve druhém dějství svými náběhy hodně trápil Chorvaty a byl směrem dopředu nejlepším borcem našeho týmu.

Čtyřiadvacetiletý fotbalista tak dal zapomenout na laxní výkony Patrika Schicka. Mnozí sice nesou odchod útočníka Leverkusenu z reprezentace hodně těžce, ale jeho prezentace v národním mužstvu byla v posledních letech tristní a k tomuto konci zkrátka směřovala.

Mnoho lidí u třicetiletého útočníka sice pořád upozorňuje na jeho výkony v Leverkusenu, jenže Češi nikdy nebudou hrát nátlakový fotbal, který on k prosazení nutně potřebuje. Do brejkového a soubojového stylu hry je Schick téměř nepoužitelný a jeho výkony národní tým v uplynulých letech spíše brzdily. Ostatně ve svých posledních 11 startech v nejcennějším dresu vstřelil jedinou branku ze hry a poslední gól trochu kvalitnějšímu soupeři dal na podzim 2022 Švýcarům.

Slabá návštěva odráží prezentaci české reprezentace

Řadu diváků u televizních obrazovek zarazila také návštěva. Osobně mě tento propadák vůbec nepřekvapil, protože mi jen od rána nabídlo vstupenku gratis asi šest lidí. Česká reprezentace prostě momentálně netáhne a nového kouče čeká ještě hodně dlouhá cesta, aby lidi opět naučil chodit na národní mužstvo. Ve druhém poločase se naštěstí objevily alespoň záblesky toho, že by tato pouť mohla být nakonec úspěšná.