Červená karta ve fotbale - kdy se uděluje podle pravidel (rok 2026)

Červená karta je ve fotbale tím nejpřísnějším trestem, který může rozhodčí hráči udělit. Znamená okamžité vyloučení fotbalisty ze zápasu. Za co přesně se ale podle aktuálních pravidel fotbalu uděluje? Připravili jsme pro vás přehled těch nejčastějších i nejzajímavějších důvodů.

Foto: Franz Wolfgang Rainer / Alamy / Profimedia

Červená karta – 9 důvodů k jejímu udělení

Vyloučení je součástí fotbalu téměř od jeho počátků. Ke kodifikování tohoto trestu došlo už roku 1881. Dlouho však byli hráči vylučováni pouze slovně. Udělování karet zdaleka tak dlouhou historii nemá. Při MS 1966 došlo při vylučování kvůli jazykové bariéře k několika zmatkům, což vedlo Kena Astona k nápadu na zavedení karet, které bylo inspirováno semaforem.

K testování tohoto pravidla došlo na olympiádě v Mexiku roku 1968. Na velkém fóru pak bylo uvedeno do provozu na MS 1970. Jenže diváci zde červenou kartu neviděli. Žádný fotbalista zde totiž nebyl vyloučen. V Československu si museli fandové počkat až do sezony 1976/77. My se ale vraťme do součanosti a podívejme se na devět důvodů k udělení tohoto trestu.

Zaregistrujte se ZDE a vsaďte si na fotbal u Synotu

1. Úmyslná ruka zabraňující gólu

Když hráč v poli de facto zaskočí za brankáře a zachrání situaci na brankové čáře, následuje nekompromisní trest. Rozhodčí vyloučí hráče, který zabrání soupeřovu družstvu dosáhnout branky nebo zmaří jeho zjevnou brankovou možnost tím, že zahraje míč rukou úmyslně.

Pochopitelně zde platí výjimka pro brankáře v jeho vlastním pokutovém území. Pro všechny ostatní fotbalisty ale takový „brankářský“ reflex znamená okamžitou cestu do sprch a penaltu pro soupeře.

2. Neúmyslná ruka zabraňující gólu mimo vápno

I když v tom není přímý úmysl, pokud hráč svou rukou pokazí jasnou gólovou radost mimo šestnáctku, musí ze hřiště. Pravidla nařizují červenou kartu pro toho, kdo zabrání soupeřovu družstvu v dosažení branky nebo zmaří soupeři zjevnou možnost dosáhnout branky neúmyslným hraním míče rukou mimo vlastní pokutové území.

Typicky jde o situace, kdy míč trefí ruku obránce, která je v nepřirozené poloze, a tím se zamezí střele, jež by jinak prokazatelně skončila v opuštěné bráně.

3. Zmaření zjevné gólové šance faulem

Jde o jeden z nejčastějších prohřešků. Zde si pomůžeme citací z pravidel fotbalu: „Vyloučen je hráč, který zabrání soupeřovu družstvu v dosažení branky nebo zmaří protivníkovu zjevnou možnost dosáhnout branky tím, že hráče směřujícího na jeho branku zastaví přestupkem, za který se nařizuje přímý volný kop (není-li dále stanoveno jinak)“.

Jde o klasickou situaci, kdy útočník peláší sám na brankáře a poslední obránce ho fauluje, aby zachránil jistý gól. Zmíněná výjimka „není-li stanoveno jinak“ odkazuje na zrušení dvojitého trestu v pokutovém území, pokud obránce fauloval při zjevné snaze hrát míčem.

4. Surová hra

Zde jde primárně o tvrdou ochranu zdraví aktérů na hřišti. Hráč musí trávník opustit, pokud se v souboji o míč dopustí surové hry. Pod tímto pojmem se v pravidlech skrývají bezohledné zákroky, děsivé skluzy oběma nohama napřed nebo šlapáky vysoko nad kotník. Zkrátka jakýkoliv zákrok, při kterém fotbalista použije nepřiměřenou sílu a vážně ohrozí zdraví svého soupeře.

5. Kousnutí nebo plivnutí

Některé věci jsou na fotbalovém trávníku absolutně za hranou lidské slušnosti a trestají se velmi přísně. Červená karta padne bez váhání, pokud hráč „kousne nebo plivne na jinou osobu“. Netýká se to zdaleka jen protihráčů. Pokud fotbalista plivne na rozhodčího, trenéra, diváka nebo dokonce vlastního spoluhráče, následuje okamžité vyloučení. Takové chování je považováno za mimořádně hrubé ponížení.

6. Hrubé nesportovní chování

Zatímco surová hra probíhá v boji o balon, hrubé nesportovní chování se děje zpravidla bez míče – po odpískání, ve strkanici nebo úplně mimo zorný úhel kamery. Patří sem rvačky, úmyslné udeření protihráče pěstí, loktem či hlavou. Pravidla pamatují i na váš neúspěch. Stačí pokus o hrubé udeření soupeře a jdete ven.

7. Urážlivé a ponižující chování

Zápas může pro hráče skončit předčasně i kvůli jeho slovníku nebo gestikulaci. Rozhodčí má povinnost vyloučit každého, kdo „použije pohoršující, urážlivé nebo ponižující výroky, gesta nebo chování“. Sudí dnes mají jasné instrukce tvrdě trestat nadávky směřované na jejich osobu, těžké urážky mezi hráči navzájem a zejména pak jakákoliv rasistická či diskriminační hesla a gesta namířená třeba směrem k tribunám.

8. Druhá žlutá karta v utkání

Zřejmě vůbec nejčastější příčina, proč musí tým dohrávat zápas v oslabení. Zápas končí pro hráče, který je podruhé napomínán v témže utkání. Z hlediska správného postupu rozhodčí ukáže hříšníkovi nejprve druhou žlutou kartu a bezprostředně poté vytáhne i tu červenou.

Ačkoliv se hodně lidí domnívá, že by měl být sudí při udělování druhé žluté karty mírnější než u první, pravidla takhle nastavena nejsou.

9. Vstup na pracoviště VAR

Tento poslední bod přímo reaguje na příchod moderních technologií do fotbalu a má chránit absolutní klid na práci videoasistentů. Trest čeká na každého, kdo vstoupí na pracoviště videoasistenta rozhodčího a jeho asistenta.

Aktuální změny v pravidlech: Konec „dvojitého trestu“

Ještě nedávno platilo velmi tvrdé pravidlo: pokud obránce fauloval v pokutovém území hráče v jasné gólové šanci, následovala penalta a automaticky červená karta (tzv. dvojitý trest). To se ale mezinárodní pravidlová komise IFAB rozhodla zmírnit.

Dnes se posuzuje primární úmysl hráče. Pokud obránce fauluje v šestnáctce při zjevné snaze hrát míčem (např. přijde do obranného zákroku o zlomek sekundy později a podkopne útočníka), nařídí se penalta, ale udělí se pouze žlutá karta. Červená karta v pokutovém území se nyní dává pouze tehdy, pokud hráč neměl šanci hrát míčem (držení za dres, strkání) nebo se dopustil surové hry.