V rubrice Za fotbalem do světa najdete autentické reportáže členů naší redakce z návštěv fotbalových utkání v zahraničí. Michal Trávníček se tentokrát vydal do Maroka a přináší vám pro českého fanouška vskutku neortodoxní fotbalový zážitek plný zmatků, při němž několikrát nebylo daleko k neštěští.
AFCON v Maroku? Při MS 2030 se mají fandové na co těšit
Africký pohár národů je turnaj, který má na svém wishlistu mnohý fanda fotbalu. Ne každému se ovšem chce létat do Nigérie nebo Mali. Když se ovšem turnaje ujalo Maroko, shodli jsme se s kamarády, že je vhodná chvíle si své groundhoppingové přání splnit.
Kdybychom tušili, kolik kolem toho proběhne komplikací a jaké překážky nám pořadatelé postaví do cesty, asi bychom se na to vykašlali. Nicméně ono to vlastně v konečném důsledku stálo za to a na tento výjezd budeme vzpomínat ještě roky.
Navštívili jsme duely Egypt vs. Benin v Agádíru a Pobřeží slonoviny vs. Burkina Faso v Marrákeši. Já vám zážitek z druhého utkání popíšu v autentické reportáži z místa dění.
Výjezd nás vyšel na 15 tisíc se vším všudy
Zorganizovat v 21. století zájezd na fotbal do Afriky už dneska není žádná raketová věda, jen to chce v některých chvílích pevné nervy. Nejhorší to bylo se vstupenkami, k jejichž nákupu bylo potřeba FAN ID přes aplikaci YALLA. Ta však fungovala jen, když se jí zrovna chtělo, a to ještě šnečím tempem.
Všechno jsme nakonec úspěšně zvládli a koupili lístky nejvyšší kategorie. To jsme ještě netušili, kam nás zdejší filutové usadí. Ale je to AFCON, tam můžete zažít neočekávatelné.
Zbytek už byl v pohodě. U ubytování je potřeba si pořádně zkontrolovat, co berete. Přece jen i tři hvězdy mnohdy zaostávají za evropskými hostely, o čemž jsem se už jednou při návštěva Maroka přesvědčil. Ceny jsou však pro Čechy až neuvěřitelné. Za čtyři noci se snídaní jsme zaplatili 2400 korun na osobu. A to jsme prosím měli všichni vlastní pokoj se sociálním zázemím a bydleli poměrně nedaleko centra.
Plán zájezdu na AFCON
- 3. ledna – odlet z Prahy a ubytování v Marrákeši
- 4. ledna – volný den v Marrákeši, návštěva fanzóny (tu bohužel kvůli větru zavřeli)
- 5. ledna – Cesta do Agádíru na zápas Egypt vs. Benin
- 6. ledna – utkání Pobřeží slonoviny vs. Burkina Faso
- 7. ledna – odlet z Marrákeše do Berlína, přesun do Prahy vlakem
S letenkami do Maroka jevto jak kdy. Přímo do Marrákeše jsme putovali z Prahy. Horší to bylo zpět, protože to jsme museli přes Berlín. Nicméně nebylo to nic, co by mělo být překážkou k cestě. Alespoň jsme poctili návštěvou zasněžené centrum hlavního města Německa, což se neobešlo bez návštěvy místních minipivovarů.
Trochu problém nastal v zařízení výletu do Agádíru. Jeden z členů naší trojčlenné výpravy ještě týden před cestou hrdinně tvrdil, že půjčíme auto a sám to odřídí. Čím více se blížil odlet, tím stoupaly jeho poměrně oprávněné pochybnosti a nakonec jsme jeli autobusem. Popravdě řečeno, vzhledem ke kvalitám marockých řidičů, kteří dopravní předpisy vnímají spíše jako souhrn doporučení, to bylo šťastné rozhodnutí.
| Výjezd na AFCON - rozpočet na osobu | |
| 🏨 Ubytování na 4 noci se snídaní | 2 400 Kč |
| ✈️ Letenky (Praha - Marrákeš, Marrákeš - Berlín) | 5 200 Kč |
| 🎟️ Taxi přesuny | 1 000 Kč |
| 🚍 Autobus (Marrákeš - Agádír, Agádír - Marrákeš) | 800 Kč |
| 🚊 Vlak (Berlín - Praha) | 400 Kč |
| 🎫 Vstupenky na 2 utkání | 1 800 Kč |
| 🍽️ Občerstvení a další drobnosti | 3 600 Kč |
| 💸 Celkem | 15 200 Kč |
Na místních tržnicích nás nepřekvapivě ohromilo fotbalové zboží
Co říct k Marrákeši? Řekněme, že už jsem zažil i čistší města. Centrum je víceméně jedno velké tržiště. Můžete si koupit koření, hrníčky, magnetky, ovoce a hlavně... fotbalové dresy. A že jich tu je. Mezi novým sortimentem tu můžete pořídit i dresy Diega Maradony v Boce Juniors nebo Gabriela Batistuty v argentinské reprezentaci. Lze to tam nechat? Usoudili jsme, že ne a každý urvali jeden cenný kus za krásné čtyři stovky. Já mám trikot Thomase Hässlera v německém národním mužstvu.
Okusili jsme také hodně z místní kuchyně. Není špatná a já se vyloženě zamiloval do zdejšího sladkého. Restaurace kromě tradičních pokrmů nabízí také italská jídla. Ceny jsou pak pro Čechy velmi přívětivé. Úplně mimo všechny kategorie jsou pak džusy. V dobrém slova smyslu.
Horší je to v tomto milionovém městě s pivem, což se v arabském světě dá tak nějak očekávat, ale my si uměli poradit i s tímto problémem. Mezi desítkami tamních nabídek jsme od prodejců najednou uslyšeli slovo beer a selektivní sluch nás zavedl do jednoho z mála podniků, kde mají v Marrákeši pivo. Třetinka Casablanky sice stála polovinu dresu legend, ale bodla. Možná jsme tušili, co nás čeká, protože následující dění bychom bez piva nedali.
Zdejší číšník nám navíc ukázal své znalosti českého reprezentačního fotbalu. Znal Jana Kollera, Milana Baroše či Petra Čecha. Jméno Martina Fenina bylo ovšem tomuto znalci cizí. Zapózoval ještě s našimi dresy a uvedl, že i on měl rozjetou slibnou kariéru, ale raději se věnoval studiu. Do jaké míry mu lze věřit? Těžko říct. Dle videa do toho kopnout uměl, ale mé laso z Hanspaulky nevyslyšel.
Žijeme, a to je hlavní
Při cestě na stadion jsem si vzpomněl na film Volný pád a začal tak trochu Michaela Douglase chápat. Sice to bylo z centra do dějiště utkání jen osm kilometrů, ale proklatě těžkých osm kilometrů.
Měli jsme k dispozici tři pruhy, což motorky ihned vyhodnotily tak, že prostě jely po chodníku kolem chodců. Jak běžel čas, místní řidiči usoudili, že by mohli zabrat i jeden protější pruh. Trvalo možná dvě minuty a už i druhý pruh byl náš. Řidiči v protisměru měli prostě smůlu. Přijde mi jako zázrak, že se denně nedovídáme o desítkách mrtvých na zdejších silnicích.
Nakonec jsme ke svatostánku ve zdraví dojeli. V tu dobu jsem byl zralý tak na 20 piv a ne na sledování fotbalového zápasu, nicméně měli jsme koupené lístky do nejvyšší kategorie a ty slibovaly jedinečný fotbalový zážitek. To jsme ještě netušili, jak moc neopakovatelný z těchto míst bude výhled.
Ale ke vstupu na 45tisícový Stade Marrakech bylo ještě daleko. Parkoviště, na nějž by se vešla snad všechna marocká auta, bylo prázdné, ale oplocené a proto jsme museli procházet další kilometr ke stadionu. Zde jsme pak absolvovali asi šest bezpečnostních kontrol, které by nás ale klidně nechaly pronést dovnitř i mačetu. Prostě Afrika se vším všudy.
Nejdražší lístky na nejhorší místa? Vítejte v Africe
Když jsme ve 20. minutě přicházeli na tribunu, slyšeli jsme zaburácení „góóól“. Pobřeží slonoviny dalo branku na 1:0. Ta nám unikla o takových osm sekund. Leč to se vysmívající se osud teprve rozehříval. Když jsme dorazili na naše místa, nevěřili jsme vlastním očím. Seděli jsme na úrovni trávníku a výhled na něj nám zcela zhatila lavička náhradníků. Tady se má prosím konat MS ve fotbale 2030.
Zde je potřeba se vrátit k systému prodeje vstupenek, který je značně neortodoxní (jiné slovo pro hloupý). Vyberete si kategorii lístků a místa již vám pořadatel přidělí.
Naštěstí nám zdejší laxnost pořadatelské služby dovolila přejít na mnohem lepší pozice v jiném sektoru, jenže štěstíčko se k nám opět obrátilo zády. Zrovna při našem odchodu padl druhý gól. Kluci byli naštvaní. Já měl u sázkové kanceláře Tipsport vsazeno na výhru Pobřeží slonoviny, což mé negativní emoce dost tlumilo.
Tohle mohlo skončit masakrem
Fleky, které jsme ulovili, byly vcelku solidní a ještě vedle nás seděla mladší verze Nicolase Madura. Do pauzy nám klesnul tep alespoň na 120 a šli jsme shánět něco na zub. Bohužel mně neklesl úplně dostatečně, protože jsem přehlédl postaršího Araba při modlitbě a přelezl mu přes koberec. Blíže zavraždění jsem asi nikdy nebyl. Naštěstí mám rychlejší nohy než zdejší strýc. Roky z Hanspaulky jsou znát.
Z hlediska občerstvení není vlastně co hodnotit. Čtyři stánky na 24 tisíc diváků nejsou úplně moc. Ke cti tak místním pořadatelům slouží alespoň to, že rozdávali vodu zdarma.
Za zmínku pak stojí také toalety, které bohužel nemají dveře a umístění pisoárů je tak nešťastné, že dámy procházející chodbou se mohou pokochat pohledem na vaši chloubu. Na druhou stranu, fanynky z Pobřeží slonoviny lze v tomto případě ohromit jen velmi těžko. Pokud chcete na velkou, stadion nabízí pouze turecký záchod a toaletní papír však nepatří k jeho vybavení.
Nyní se vrátím zpět k fotbalu. Druhá půle už byla ve znamení údržby ze strany Slonů, ale branka přece jen padla. Pokud si myslíte, že jsme měli konečně štěstí, jste na omylu. Osud byl i tentokrát proti nám. Vzhledem ke zdejším frontám jsme zvolili odchod zhruba tři minuty před koncem utkání. Ještě jsme ani nebyli u schodů a slyšíme euforii. Co nám to však bylo platné.
V tu chvíli už jsme mysleli hlavně na to, abychom se nějak dostali v pořádku na ubytování. Ne, samozřejmost to tady rozhodně není. Nicméně povedlo se a my jsme dojeli do našeho přechodného domova plní dojmů.
Atmosféra na duelu se složitě hodnotí. Maročané očividně fandili Burkině Faso, jenže Pobřeží slonoviny vládlo celému utkání a jeho fanoušci, jichž zde bylo několik tisíc, byli na koni. Doprovázeli to řadou na Afriku typických tanečků a hlavně v případě sličných fanynek opravdu bylo na co koukat.
A co říct na závěr? Snad nezbývá než citovat našeho šéfredaktora Adama Janase: „Africký šampionát je prostě něco jiného, než na co jsou evropští fanoušci zvyklí. Všudypřítomný chaos vás naprosto pohltí a mozek sotva stíhá vnímat všechny možné vjemy.“
|
Využij skvělý bonus pro nové sázkaře |
||||
|---|---|---|---|---|
|
|
TIPSPORT – získej bonus až 50 000 Kč + 300 Kč Zaregistruj se online u Tipsportu a zapoj se do komunity sázkařů. Získej bonus 300 Kč zdarma, a navíc bonus ke vkladu až 50 000 Kč. |
|||
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - informace zde.
