Za fotbalem do světa: Lotyšsko s Gibraltarem nabídly fotbalovou nudu, ale slušnou atmosféru

V rubrice Za fotbalem do světa najdete autentické reportáže členů naší redakce z návštěv zahraničních utkání. Michal Trávníček si tentokrát vychutnal netradiční reprezentační souboj mezi Lotyšskem a Gibraltarem. Přečtěte si jeho dojmy.

Foto: Fotbalzpravy.cz

Lotyšsko vs. Gibraltar: netradiční groundhopperský zážitek

Uplynulá reprezentační přestávka nepřinesla jen české boje o MS, ale také řadu dalších zápasů. Kromě přáteláků se konaly také zápasy o udržení ve skupině C Ligy národů, a jelikož jsem byl v době utkání Lotyšska s Gibraltarem zrovna v Rize, nemohl jsem toto klání vynechat. Uznejte sami, na takové duely se nepodíváte denně. Já si tak do deníčku zapsal už 22. zemi, v níž jsem navštívil fotbalové střetnutí.

Velcí fandové si v ten den mohli střihnout dokonce dvojzápas, když místní tým do 21 let hrál proti Severnímu Irsku. My jsme ovšem zvolili raději návštěvu Jelgavy, tedy města, kde momentálně působí hned pětičlenná česká fotbalová kolonie. Ostatně mladé Iry jsme potkali na snídani, což nám asi ke štěstí stačilo.

Sleduj mezinárodní fotbal ZDE

Potěšila atmosféra, méně pak tragický fotbal

Původně jsem plánoval, že se na zápas podívám hezky z novinářské tribuny. Přece jen zájem žurnalistů o tento zápas nebyl takový a Lotyši ani nemají specializovaný sportovní deník. Jenže... Jsem tele. O den jsem promeškal termín akreditací, a tak jsem zaslouženě ostrouhal.

Nákup vstupenek byl však snadný a dal zapomenout na horory z Maroka nebo Neapole. Lístky byly v cenovém rozmezí 10 až 30 eur, což bych ohodnotil jako průměr. Osobně jsem zvolil nejlevnější místa poblíž domácího kotle. Běžně sice rád chodím na střed kolem 20. řady, ale tak vysoká tribuna největšího lotyšského stadionu není. Navíc zde jsem šel spíš za atmosférou než za kvalitním fotbalem.

Ostatně při hodnocení zápasu se lze jen těžko vyhnout slovům jako hnus, nuda nebo antifotbal. Lotyši v první půli dokonce ani nebyli lepší, ve druhé své soupeře zatlačili a nakonec vyhráli díky brance ze závěru utkání 1:0. Byl to velmi zajímavý gól, tedy alespoň myslím, protože jsem jej neviděl. Odcházel jsem v 88. minutě. Hodinu po zápase startoval duel Čechů s Dánskem a já si chtěl dát po cestě na hotel ještě večeři v tamním vynikajícím řetězci LIDO.

Co mě naopak mile překvapilo, to byla atmosféra. Přes 5 tisíc diváků fandilo vskutku svědomitě, až jsem si říkal, co by za podobnou podporu dala většina našich ligových mančaftů. Fakt to v tomto ohledu nebylo špatné. Vždyť šlo jen o Ligu národů proti Gibraltaru.

Horší už to bylo s občerstvením. Kombinace fronty a nízké teploty mě odradila od nákupu čehokoliv, dokonce i piva. To také nebylo z nejlevnějších. 6 eur není vzhledem ke zdejší kupní síle úplně málo. Stejnou značku jsem měl navíc už den předtím ve městě a jeho chuť zhruba odpovídala úrovni střetnutí.

Nabídka občerstvení však mimo to byla poměrně bohatá. Nabízeli dokonce polévku (6 eur), dezerty (6 eur) nebo čaj s rumem (5 eur). Tradiční Pepsi vyšla na přijatelná 3 eura. Za 100 eur jste si pak v hezky vyzdobených útrobách stadionu mohli koupit dres zdejšího národního týmu.

Závěrečný verdikt a hodnocení zápasu LAT – GIB: 6/10

• Fandění a chorály: 7/10, v tomto směru mě Lotyši mile překvapili. Svůj tým vytrvale povzbuzovali, ačkoliv herně mu to příliš nešlo.
• Kvalita fotbalu: 3/10, nestálo to za řeč, úrovní bych to přirovnal k průměrnému zápasu Chance Národní Ligy.
• Atmosféra okolo: 5/10, že by město žilo fotbalem, to se zrovna říct nedá. Člověk vycítil přítomnost utkání až 50 metrů před stadionem.