Talentovaní fotbalisté, kteří nikdy nenaplnili svůj potenciál

Fotbalová historie je plná příběhů hráčů, kteří nedokázali svůj obrovský potenciál naplno rozvinout. V tomto článku se podíváme na ty nejzářivější talenty ze zahraničí i z Česka. Z některých se mohli stát vládci fotbalových trávníků, nebýt alkoholu či drog. Jiné zastavily tragédie či vážná zranění. Dnes se u jejich jmen ozývá jen posmutnělé „co by kdyby“.

Foto: ČTK / Švancara Petr

Zahraniční hvězdy: 11 talentů, které zhasly příliš brzy

Tlak na té nejvyšší světové úrovni dokáže zlomit i ty největší talenty. Někdy zaúřadovala smůla, jindy systém nebo ztráta disciplíny. Zde je 11 zahraničních hráčů, kteří měli na to patřit k nejlepším v dějinách, jenže vždy se něco pokazilo.

Eduard Strelcov

Přezdívalo se mu „Ruský Pelé“. V 50. letech platil za fantastického útočníka, který měl na blížícím se mistrovství světa ve Švédsku v roce 1958 dotáhnout Sovětský svaz až ke světovému zlatu. Bylo mu teprve dvacet, ale odborníci věřili, že právě on bude na turnaji největší hvězdou.

Do cesty se mu ale postavil komunistický režim. Těsně před šampionátem byl (velmi pravděpodobně na politickou objednávku po konfliktu s vysoce postavenými funkcionáři) obviněn ze znásilnění a poslán na krutých pět let do gulagu na Sibiři. Přestože přežil, vrátil se a s Torpedem Moskva znovu vyhrál ligový titul, své nejlepší a fyzicky nejvyzrálejší fotbalové roky nenávratně ztratil v lágru.

Gigi Meroni

Italský fotbalový bohém 60. let přezdíváný „Il Farfalla“ (Motýl). Meroni byl neuvěřitelný křídelník a tahoun FC Turín. Na hřišti předváděl magické kličky, mimo něj žil životem umělce. Miloval malířství, psal poezii, nosil dlouhé vlasy a s oblibou chodil po Turíně se slepicí na vodítku. Konvence mu nic neříkaly.

Jeho pohádkový talent i život však krutě a předčasně ukončila tragédie. Ve věku pouhých 24 let ho při přecházení ulice srazilo auto. Shodou temných okolností vůz řídil Attilio Romero – jeho obrovský fanoušek, který měl v autě Meroniho plakát. Řidič byl nakonec zproštěn všech obvinění a v novém tisíciletí se stal dokonce prezidentem FC Turín.

Robin Friday

Kultovní anglická postava 70. let. Mnozí pamětníci a odborníci dodnes tvrdí, že měl v nohách stejný, ne-li o trochu větší přirozený talent než legendární George Best. Friday byl ale nezkrotný rebel a anarchista, který žil podle hesla „sex, drogy a rokenrol“.

Fotbal pro něj byl jen drobnou zábavou mezi nekonečným flámováním. Během zápasů klidně líbal policisty u postranní čáry nebo ukazoval vulgární gesta brankářům, kterým právě vstřelil gól. Jeho obrovský dar nakonec skončil v drogových excesech, kvůli kterým praštil s profesionálním fotbalem už ve svých 25 letech. Zemřel ve věku pouhých 38 let na infarkt.

Mario Balotelli

Italský forvard měl ve svých začátcích úplně všechno – obrovskou fyzickou sílu, rychlost, brilantní techniku i chladnokrevné geniální zakončení. V roce 2010 naprosto zaslouženě vyhrál prestižní cenu Golden Boy pro nejlepšího mladého hráče Evropy. Kdyby měl mentalitu Cristiana Ronalda, dost možná by sbíral Zlaté míče.

Bohužel, po celou svou kariéru doplácel na těžkou nedisciplinovanost, dětinskou aroganci a neustálé konflikty. Hádal se s Josém Mourinhem, pral se na tréninku s Robertem Mancinim a proslavil se bizarními incidenty, jako když si ve vlastní koupelně odpálil ohňostroj. Dnes se toulá po průměrných klubech a je jen stínem toho, čím mohl být.

Bojan Krkić

V mládežnické akademii Barcelony (La Masia) platil za zjevení. Během svého dospívání nastřílel stovky gólů a překonával dorostenecké střelecké rekordy samotného Lionela Messiho. V A-týmu debutoval už v 17 letech a fotbalový svět mu okamžitě přisoudil nálepku „nového krále fotbalu“.

Jenže Bojan tento astronomický tlak médií a fanoušků zkrátka psychicky neunesl. Začal trpět vážnými záchvaty úzkosti a panickými atakami. Zatajoval je, což ho stálo nominaci na vítězné Euro 2008. Ačkoliv si zahrál za skvělé kluby jako AS Řím nebo Ajax, onen božský potenciál už nikdy nedokázal naplno prodat. Právě jeho kariéra je pro kluby mementem, aby s mladými hráči více pracovaly i po mentální stránce a předčasně je nevystavovaly obřímu tlaku.

Alexandre Pato

Explozivní Brazilec vtrhl na evropskou scénu jako hurikán. Už v devatenácti letech zářil v dresu AC Milán, střílel klíčové góly a v roce 2009 získal ocenění Golden Boy. Pato měl obrovské zrychlení a skvělé zakončení.

Jeho tělo ale bohužel nebylo stavěné na zátěž moderního vrcholového fotbalu. Nekonečná série svalových zranění ho postupně obrala o jeho největší zbraň – klíčovou výbušnost. Po několika nepovedených pokusech o návrat do Evropy (Chelsea, Villarreal) se musel smířit s tím, že na nejužší špičku už jeho fyzická konstrukce zkrátka nestačí.

Freddy Adu

Příběh tohoto Američana s ghanskými kořeny je dokonalou ukázkou toho, jak dokáže předčasný hype zničit kariéru mladého hráče. Už ve 14 letech byl označován za „nového Pelého“, stal se nejmladším profesionálem v historii amerického sportu a točil milionové reklamy po boku opravdového Pelého.

Když se ale přesunul do Evropy (Benfica Lisabon, AS Monaco), krutě se ukázalo, že na dospělý a takticky svázaný evropský fotbal nemá fyzicky ani mentálně. Následoval strmý pád. Adu se stal fotbalovým světoběžníkem, který se snažil uchytit v Srbsku, Finsku nebo v nižších zámořských ligách. Nikdy se z něj hvězda nestala.

Hatem Ben Arfa

Patřil do legendárního francouzského ročníku 1987 po boku Karima Benzemy či Samira Nasriho. Ben Arfa byl čistokrevný kouzelník s míčem, jehož technický talent a schopnost obejít tři protihráče na pětníku mnozí experti přirovnávali k samotnému Zinedinu Zidanovi.

Kariéru mu ale zničila jeho mimořádně složitá povaha. Trpěl těžkou nedisciplinovaností, leností v tréninku a chronickou neschopností vyjít s kýmkoliv ve vedení klubu. Dokázal odehrát sezónu, kdy byl nejlepším hráčem celé ligy (jako v Nice), aby hned v dalším angažmá skončil vyřazený z kádru pro arogantní chování.

Sebastian Deisler

Na přelomu tisíciletí byl považován za obrovského spasitele německého fotbalu. Kreativní záložník s fantastickým viděním hry a smrtícími přímými kopy si vysloužil lukrativní přestup do Bayernu Mnichov a očekávalo se, že potáhne národní tým celou dekádu.

Jeho kariéru však rozcupovala opakovaná a velmi těžká zranění kolene. Co bylo ale mnohem horší, fyzické utrpení a obrovský tlak u něj spustily těžké klinické deprese. Poté, co strávil měsíce na psychiatrických klinikách, udělal ve 27 letech jediné možné rozhodnutí k záchraně vlastního života – s profesionálním fotbalem definitivně skončil.

Ravel Morrison

Když se zeptáte Sira Alexe Fergusona na nejtalentovanějšího hráče, kterého kdy viděl v akademii Manchesteru United, neřekne jméno Paul Scholes ani Ryan Giggs. Řekne Ravel Morrison. Tenhle kluk převyšoval Paula Pogbu i Jesseho Lingarda rozdílem třídy.

Ravel se ale zapletl s kriminálním prostředím v Manchesteru, chyběla mu základní disciplína a měl potíže se zákonem. Ferguson ho nakonec musel s těžkým srdcem poslat pryč. Morrison pak vystřídal řadu klubů v Anglii, Itálii i jinde, ale svůj nadpozemský dar už nikdy nedokázal probudit.

Hachim Mastour

Než vůbec nastoupil za dospělé, měl miliony sledujících na YouTube. Mastour byl první velkou fotbalovou celebritou stvořenou čistě internetem. Podepsal smlouvu s Red Bullem a AC Milán z něj chtěl udělat svou novou ofenzivní tvář. Měl být novým Messim.

Ukázalo se však, že žonglování s pomerančem na profesionální fotbal zkrátka nestačí. Mastour naprosto postrádal taktické myšlení a fyzicky nezvládal tvrdost dospělého fotbalu. Z AC Milán odešel bez jediného startu a postupně se propadl až do druhé marocké ligy.

Vsaď si na fotbal ZDE

České naděje: 11 hráčů, kteří mohli dobýt svět

I česká fotbalová škola má své bolavé a tragické příběhy. Hráči, kterým se předpovídala zářná budoucnost a sláva, ale do cesty se jim postavil osud, zranění nebo jejich vlastní špatná rozhodnutí.

Ladislav Přáda

Neuvěřitelný fotbalový virtuos z legendární Dukly Praha. V 50. letech udivoval Československo svou technikou. V reprezentaci i lize předváděl věci, ze kterých spadla brada i Jihoameričanům. Míč ho poslouchal na slovo a dokázal přejít přes několik hráčů s naprostou lehkostí.

Bohužel ale propadl těžkému alkoholismu. Neustále utíkal ze soustředění na divoké večírky. Nakonec byl pro neudržitelné chování vyhozen z Dukly, v jejímž dresu dal v 63 ligových střetnutích 48 branek. I když prošel protialkoholním léčením, démona už nikdy nepřemohl. Kopačky pověsil na hřebík velmi brzy a svůj smutný život dožil nemocný jako bezdomovec.

Rudolf Kučera

Další ofenzivní klenot pražské Dukly, tentokrát z 60. let. Byl to výjimečný střelec a hráč s nevídanou fotbalovou inteligencí a elegancí. V anketě o Zlatý míč sbíral hlasy už jako mladík. Vše ale zničil jeden jediný okamžik. V pouhých 23 letech mu ukončil kariéru brutální a zákeřný faul loktem do hlavy během zápasu Poháru mistrů evropských zemí v Polsku proti Górniku Zabrze.

Z následků těžkého otřesu mozku, poruch rovnováhy a dalších vážných neurologických komplikací se na vrcholnou úroveň už nikdy nedokázal vrátit. Později o něm Ota Pavel napsal povídku s názvem „Haló, taxi“.

Jan Šimák

Moderní symbol promarněného českého talentu. Středopolař s geniálním viděním hry. Mluvilo se o něm jako o nástupci Pavla Nedvěda. V Hannoveru ho fanoušci uctívali jako boha a vysloužil si přestup do bundesligového Bayeru Leverkusen, jenže to byl počátek jeho konce.

Tlak velkého fotbalu, syndrom vyhoření a alkohol z jeho kariéry udělaly nekonečný kolotoč pádů a marných snah o restart. Asi nejvíce o jeho povaze a přístupu vypovídá příběh z pozdějšího působení ve Spartě. Když se dozvěděl, že nenastoupí v základní sestavě, raději šel trávit čas do herny.

Martin Fenin

Byl hlavní ofenzivní zbraní stříbrného týmu z MS do 20 let v Kanadě v roce 2007. Přestoupil do bundesligového Eintrachtu Frankfurt a jeho debut byl jako z hollywoodského filmu – vstřelil hattrick a okamžitě se stal miláčkem ochozů.

Světla velkoměsta, deprese a ztráta motivace ho však rychle stáhly dolů. Kariéru v Německu mu zpečetil bizarní incident, kdy pod vlivem léků a alkoholu vypadl z okna hotelového pokoje. Do vrcholového fotbalu už se nikdy pořádně nevrátil a bohužel i dnes naplňuje stránky bulvárního tisku především svými alkoholovými excesy.

Petr Švach

Regionální klenot ze Zlínska, o kterém se mimo region příliš nepsalo, ale o to je jeho příběh smutnější. V mládežnických reprezentacích hrál pravidelně po boku budoucích superhvězd jako Petr Čech nebo Milan Baroš. Předvídala se mu velká prvoligová budoucnost.

Jeho skvěle rozehranou kariéru v Baníku Ostrava ale postupně sežrala těžká závislost na alkoholu. Ta ho v osobním i profesním životě srazila na samotné dno a dovedla ho až za zdi psychiatrické léčebny v Kroměříži. Svůj talent pak ještě dlouhá léta ukazoval v divizním Slavičíně a ačkoliv se znovu krátce mihl ve Zlíně, i zde jej znovu dostal démon alkohol a definitivně ukončil jeho profesionální kariéru.

Milan Pacanda

Legenda brněnského fotbalu. Milan Pacanda byl útočník od pánaboha a měl obrovský potenciál hrát špičkový evropský fotbal. Vše ale zhatil tvrdý zákrok žižkovského Jana Zakopala, jenž mu chvíli před přestupem do většího klubu způsobil zranění kolena, které jej na více než rok vyřadilo ze hry.

Do profesionálního fotbalu se sice dokázal vrátit, ale kromě zdraví mu kariéru ničila i vášeň pro výherní automaty. Přestože mu fanoušci vždy drželi palce, do formy ze svých mladých let už se nikdy nedostal.

Václav Kadlec

Neuvěřitelný talent pražské Sparty. Bleskově rychlý a drzý útočník, který začal sázet ligové góly ještě před dosažením plnoletosti. Rychle se prosadil i v německém Eintrachtu Frankfurt a čekalo se, že z něj bude ofenzivní lídr národního týmu na deset let dopředu.

Jeho příběh naštěstí není o flámování, automatech nebo alkoholu, ale o obrovské zdravotní smůle. Opakovaná a nesmírně složitá zranění kolene z něj udělala pravidelného pacienta chirurgických klinik. Bolest a nemožnost plné zátěže ho donutila po sérii operací ukončit kariéru v tom vůbec nejlepším fotbalovém věku.

Nicolas Šumský

Případ, kdy byla očekávání možná až příliš velká už od dětských let. Šumský byl médii považován možná až za celosvětový supertalent. Během dospívání prošel těmi nejslavnějšími mládežnickými akademiemi – učil se fotbal v AS Monaku či argentinském River Plate.

Přechod do tvrdého dospělého fotbalu ale absolutně nezvládl. Jeho fotbalový růst navíc přetrhla děsivá tragédie. Během autonehody, kterou on sám přežil s lehkým zraněním, tragicky zahynula jeho přítelkyně. Z tohoto těžkého traumatu se zotavoval velmi dlouho a fotbal logicky šel na druhou kolej.

Josef Gabčo

Fotbalovým umem převyšoval drtivou většinu fotbalistů ve své generaci, přesto se na prvoligovém výsluní nikdy natrvalo neusadil. Josef Gabčo, kterému se na trávnících přezdívalo „Romský Maradona“, byl doslova nezastavitelným démonem. Jeho technika a pumelice oběma nohama z něj udělaly legendu nižších soutěží, ze kterých to dotáhl až do Bohemians.

I přes nabídky do prvoligových klubů dal však přednost svému volnomyšlenkářskému naturelu. Do cesty se mu postavila špatná životospráva a později dokonce i opletačky se zákonem, kvůli kterým strávil několik let ve vězení. Pro spoustu fanoušků v Neratovicích a okolí ale dodnes zůstává nedotknutelnou fotbalovou modlou a zářným příkladem talentu od pánaboha, který zkrátka nešlo spoutat profesionálním drilem.

Jan Blažek

Do dospělé ligy naskočil už v sedmnácti letech a okamžitě fotbalovou veřejnost okouzlil svou drzostí, rychlostí a výbornou technikou. Slovan Liberec v něm viděl zlatý důl a kolem talentovaného útočníka kroužily zvučné zahraniční kluby. Na stříbném MS dvacítek chyběl kvůli tomu, že jel dokonce na šampionát do 21 let.

Fotbalový růst ale velmi rychle zabrzdila obrovská nedisciplinovanost, záliba v nočním životě a alkoholu. Blažek sbíral napomenutí, pokuty a disciplinární tresty mnohem častěji než góly. Jeho slibná kariéra nabrala strmý pád a z prvoligového klenotu se stal hráč putující po amatérských klubech.

Dominik Mašek

V dresu Příbrami naskočil do české nejvyšší soutěže v pouhých 15 letech a 322 dnech, čímž zlomil letitý historický rekord a stal se nejmladším debutantem. Okamžitě ho koupil německý Hamburk a experti mu věštili zářivou a hvězdnou kariéru.

V Německu i později v Nizozemsku se ale v dospělém fotbale výrazněji neprosadil. Kariéru mu velmi komplikovala častá a bohužel i vážná zranění kolene. Ačkoliv se snažil svou fotbalovou cestu zachránit a restartovat zpět v české lize, onen štítek zázračného dítěte už nikdy nedokázal naplnit.

Vsaď si na nižší fotbalové soutěže ZDE