AC Milán: představení soupeře Slavie v Evropské lize

Slavia ve čtvrtek vstoupí do pohárového jara, tým už odcestoval do italského hlavního města módy, kde rozehraje osmifinále Evropské ligy proti slavnému AC Milán. Rossoneri nezažívají nejvydařenější sezonu, přesto jde o tým napěchovaný velkými hvězdami. Pojďme si představit to nejdůležitější, co se milánského klubu týká.

Historie AC Milán – Trenér – Hráči
Výsledky – Liga a pohár – Evropa

Foto: Profimedia

Hodnocení zápasů Slavie proti AC Milán: 9,1/10

• Termíny: Úvodní utkání se odehraje ve čtvrtek 7. října od 21:00 v Miláně, odveta je pak na programu o týden později od 18:45 v pražském Edenu
• Přímé přenosy: Úvodní zápas odvysílá placený kanál Sport 2, odvetu pak veřejnoprávní stanice ČT Sport

Představení AC Milán a kurzy na duel se Slavií v Evropské lize

Slavia má z posledních let poměrně bohaté zkušenosti se zápasy proti velkým evropským soupeřům, přesto je každé další takové setkání pro českého zástupce pochopitelně velkým svátkem. Sešívaní si už ale v nedávné minulosti několikrát dokázali, že dokáží hrát s velkokluby i vyrovnané partie. Naposledy si to ostatně potvrdili v letošní sezoně, kdy v základní skupině EL předčili další italský tým AS Řím.

Sledujte průběh vybraných zápasů evropských pohárů živě u Betana

Přesto nikoho nepřekvapí, že AC do dvojzápasu vstupuje v pozici poměrně jasného favorita. Bookmakeři Betana věří tradičnímu italskému celku jak v úvodním domácím zápase, tak rovněž na celkový triumf v osmifinále.

Historie AC Milán: přetahovaná s Interem a velké evropské úspěchy

AC je nejstarším milánským fotbalovým klubem, byl založen v roce 1899 Angličanem Herbertem Kilpinem. Mimochodem, právě to je hlavním důvodem, proč si v oficiálním názvu drží anglický přepis názvu města Milan oproti italskému Milano. Hned od počátku své existence slavil úspěchy, premiérový italský titul slavil už v roce 1901 a během první dekády od vzniku přidal další dva.

Zajímavé je, že v roce 1908 došlo uvnitř vedení k neshodám ohledně podpisu zahraničních hráčů, což mělo za následek rozdělení a vznik klubu s názvem FC Internazionale, který dnes nejlépe známe pod zkratkou Inter. Pro AC to byl velký zásah, což se projevilo poměrně dlouhým ústupem ze slávy. Na další domácí triumf pak čekalo až do sezony 1950/51, do té doby zvládlo ovládnout jen pár italských pohárových soutěží, které ale často ani nebyly oficiálně uznané fotbalovou federací.

Padesátá léta byla první zlatou érou klubu, ten získal čtyři scudetta a vůbec poprvé se prosadil i na evropské scéně, kde dvakrát ovládl tehdejší Latin Cup. Milán byl také prvním italským zástupcem v nově vzniklém Poháru mistrů evropských zemí. Ten se mu však podařilo ovládnout "až" v roce 1963, když ve finále zdolal portugalskou Benficu 2:1. Následující dva ročníky soutěže ale vyhrál Inter, a tak AC mělo u svých fanoušků co napravovat.

Srovnat krok se mu podařilo v sezoně 1968/69 vítězstvím nad Ajaxem, to ale bylo na docela dlouhou dobu vše. Také na domácí scéně přišel útlum, dlouhé čekání na vytoužené desáté scudetto a s ním spojenou hvězdičku na dresu bylo ukončeno až v roce 1979. Hned o rok později byl ale klub zapojen do sázkařského skandálu zvaného Totonero a jako trest mu byl poprvé v historii nařízen sestup do druhé ligy.

Turbulentní časy tím neskončily, Milán sice hned na první pokus Serii B vyhrál a postoupil zpět mezi elitu, okamžitě ale znovu spadl, tentokrát už za čistě sportovních okolností. Návrat mu ale i tentokrát zabral jediný rok a od té doby už je znovu tradičním účastníkem nejvyšší soutěže. Klub měl ale velké finanční problémy a dokonce mu hrozil bankrot. Zachránil ho až slavný italský magnát Silvio Berlusconi, jenž investoval nemalé peníze do jeho rozvoje.

Tím začalo další období velkých úspěchů. Sezona 1987/88 přinesla po dlouhé době konečně další italský titul a o rok později zaznamenal Milán také návrat na evropský vrchol. Trofej z PMEZ se mu podařilo i obhájit, tým kolem Maldiniho, Baresiho, Gullita, van Bastena či Rijkaarda byl dokonce magazínem World Soccer vyhlášen nejlepším všech dob.

Mezi lety 1992 a 1994 vyhrálo AC hned tři scudetta v řadě, v této době také zaznamenalo rekordní sérii 58 zápasů bez porážky v Serii A, což mu vyneslo přezdívku Invincibles, tedy Neporazitelní. Po přelomu tisíciletí klub přeci jen nejvyšší příčky v italském fotbale přenechal jiným, získal dosud jen tři tituly, ten poslední v roce 2022.

V Evropě přesto dokázal i tak uspět. Nejprve v italském finále Ligy mistrů na penalty přehrál Juventus Pavla Nedvěda, který ale do boje o ušatou trofej nemohl kvůli kartám nastoupit. O dva roky později byl Milán smutným hrdinou dost možná nejúžasnějšího utkání fotbalové historie, v němž o poločase vedl nad Liverpoolem 3:0, aby nakonec po penaltovém rozstřelu odešel poražen. Stejnému soupeři ale porážku oplatil za další dvě sezony.

Se sedmi evropskými triumfy je AC druhým nejúspěšnějším klubem historie za Realem Madrid. Stejná pozice mu náleží i mezi italskými šampiony, tam se o ni ale dělí s městským rivalem Interem, oba týmy získaly scudetto devatenáctkrát. Inter ale v letošní sezoně nejspíše získá druhou hvězdičku, což bude pro Rossoneri hořkou pilulkou.

Trenér AC Milán: Pioli vrátil klub na vrchol, přesto je neustále jednou nohou ze dveří venku

Osmapadesátiletý rodák z Parmy to v Miláně nemá jednoduché. V červeno-černé části města nebyl hned od začátku vítán, má za sebou totiž minulost i v Interu, což fanoušci příliš dobře nenesou. Už od nástupu Stefana Pioliho do funkce hlavního trenéra AC je tak vlastně neustále tak nějak jeden až dva zápasy od vyhazovu, spokojeni s ním nejsou kromě příznivců údajně příliš ani sami hráči.

Italskému trenérovi kromě působení u úhlavního nepřítele zřejmě nepomáhá ani pohled na jeho celkovou kariéru, během níž střídá kluby jako ponožky. AC je už jeho třináctým různým zaměstnavatelem, nejdelší angažmá v Boloni ale čítalo všehovšudy 89 zápasů, tedy necelých dva a půl roku. Nikde jinde nevydržel na lavičce déle než dvě sezony.

Krátká měla ostatně být i Pioliho štace u Rossoneri, kam přišel v sezoně 2019/20 jako záplata za vyhozeného Marca Giampaola, jenž vydržel jen sedm kol. Nejprve to mělo být jen do konce sezony, konečné šesté místo v lize ale nakonec k nelibosti fanoušků stačilo na prodloužení smlouvy. V další sezoně už ale Pioli posunul klub na druhou pozici v Serii A a v té následující už dokonce po dlouhých jedenácti letech vrátil AC na samotný vrchol italského fotbalu.

Devatenácté scudetto vyrovnalo historickou bilanci konkurenčního Interu, zkušený kouč ale jako by zkrátka nemohl boj o přízeň vyhrát. Když už to vypadalo, že se Milán může vrátit i na evropský trůn, prohrál loni v semifinále s... Interem. Letošní ročník pak AC příliš nevychází, tým je v lize s odstupem třetí a z Ligy mistrů vypadl už ve skupině, a tak je židle pod Piolim opět pořádně nahnutá. Osudným by mu mohlo být i případné vypadnutí se Slavií.

Hráči AC Milán: mistr světa i Kapitán Amerika

Bezmála 525 milionů eur činí hodnota hráčského kádru AC Milán dne uznávaného serveru Transfermarkt. Pro srovnání, ten slávistický se odhaduje na zhruba 57 milionů eur. Není divu, Rossoneri mají ve svém středu celou řadu velkých světových hvězd.

Tou momentálně nejblyštivější je portugalský křídelník Rafael Leão. O čtyřiadvacetiletého šikulu byl v posledních přestupních oknech velký zájem z největších fotbalových adres, Leão se ale nakonec rozhodl prodloužit svou smlouvu v Miláně, kde je údajně spokojen jak po sportovní, tak i životní stránce, odchod tak neplánuje. V letošní sezoně zůstává trochu za očekáváním, po dvou úspěšných ročnících (11+10 a 15+8 v lize) se nyní zatím jen na čtyřech brankách a sedmi asistencích. Přesto musí být každý protivník na pozoru vždy, když je u míče.

V kádru AC je momentálně i jeden mistr světa. Olivier Giroud neoslní diváky brilantní technikou či ladným pohybem, dejte mu ale míč do vápna a velmi často se můžete jít radovat. Letos už zvládl dvanáct zásahů a k tomu přidal úctyhodných osm gólových nahrávek. S Francií ovládl světový šampionát v Rusku v roce 2018, s 56 reprezentačními trefami je navíc nejlepším střelcem historie své země.

Třetím ofenzivním esem je muž, kterému byla už od útlého mládí předpovídána zářivá budoucnost. Měl to být možná vůbec nejlepší fotbalista amerických dějin, vysloužil si označení Kapitán Amerika, kariéra Christiana Pulisica ale stále zůstává tak trochu za očekáváním. Po slibném startu v Dortmundu přišel nevhodný krok v podobě přestupu do Chelsea. V Miláně ale letos opět začíná naznačovat svůj potenciál a ve svých 25 letech má stále to nejlepší před sebou.

Zapomenout ale nesmíme ani na hráče, který sice nastupuje v obraně, také jeho hlavní výsadou je ale útočení. Levý obránce Theo Hernández je v Miláne už od roku 2019 a zatím pokaždé si v Serii A připsal v sezoně alespoň sedm kanadských bodů. Zároveň ale jeho nejslušnější počin čítá sedm žlutých karet. Jde ale o dost možná vůbec nejdůležitějšího hráče současného kádru, což dokazuje i kapitánská páska, kterou v některých zápasech nosí na rukávu.

Velkou jistotou v bráně je pak další francouzský reprezentant Mike Maignan. Ten si trpělivě vyčekal svou šanci v národním týmu a po konci Huga Llorise byl právě on označen za novou jedničku týmu ze země galského kohouta.

Výsledky AC Milán: Evropská liga je poslední šancí na trofej

Letošní sezona od milánského AC se dá charakterizovat jedním slovem: průměr. Výkony týmu jsou až příliš kolísavé, každou sérii lepších výsledků vystřídá několik zklamání v řadě. Jedinou šancí na zisk jakékoliv trofeje tak zůstává právě Evropská liga.

V lize jsou Rossoneri třetí, na rivala z Interu ale jedenáct kol před koncem ztrácí šestnáct bodů. Na druhou stranu to ale vypadá na poměrně klidné zajištění účasti v příštím ročníku Ligy mistrů, pátý AS Řím ztrácí devět bodů. Tedy celkově žádný velký úspěch, ale ani úplná blamáž. Nutno navíc alespoň přiznat, že zápasy AC v letošní sezoně docela baví, více branek bylo v Serii A k vidění pouze u AS Řím a Sassuola.

Z italského poháru Milán vypadl ve čtvrtfinále s Atalantou. V Lize mistrů schytal skupinu smrti, a tak ani tam konečné třetí místo a "sestup" o soutěž níže není žádnou ostudou, přesto byly cíle po loňském semifinále určitě vyšší.

O víkendu zažilo AC kuriózní zápas na hřišti Lazia, v němž domácí po třech vyloučeních dohrávali závěrečné sekundy dokonce v osmi. O vítězství Pioliho týmu rozhodl v 88. minutě spolehlivý žolík Okafor.

Výsledky AC Milán v lize a poháru: po delší době usazení v top 4

Pioli vrátil Rossoneri tam, kam patří, tedy do nejlepší čtyřky. Před dvěma lety dokonce získal s klubem devatenácté scudetto, čímž vyrovnal záznam konkurenčního Interu. Vytouženou druhou hvězdičku na dres ale jako první s největší pravděpodobností dostane rival, AC mu v letošní sezoně nestačí.

Celkově má k dobám své největší slávy stále poměrně daleko, od počátku nového milénia získalo jen tři tituly. Umístění mezi osmým a jedenáctým místem pak doslova nebyla hodna klubu formátu AC Milán, šlo o nejhorší sezony od začátku osmdesátých let, kdy Rossoneri jedinkrát v historii skončili na sestupových pozicích.

Nedaří se ale uspět ani v poháru Coppa Italia, poslední triumf se datuje už do roku 2003, za tím dalším bychom museli listovat dokonce až do sezony 1977.

Výsledky AC Milán v evropských pohárech: pomalý návrat mezi elitu

Horší časy na domácí scéně pochopitelně znamenaly i ústup ze slávy na té evropské. Milánský celek často dokonce v pohárech úplně chyběl, což je něco, s čím se jeho fanoušci nesžívají snadno. Ani Evropská liga pochopitelně pro druhé nejúspěšnější mužstvo Ligy mistrů nemůže být příliš prestižní záležitostí, což se projevuje i na výsledcích.

Až loňský ročník po delší době znovu přinesl boje AC na nejvyšší klubové úrovni až do závěrečných kol, o to bolestivější pak ale byla porážka s Interem v semifinále. Přesto má ale více vavřínů z milionářské soutěže na svém kontě jen nedostižný Real Madrid.